ŠKOLNÍ INSPEKCE

Byl nádherný zimní den, venku mínus šestnáct stupňů a učitel přírodopisu využíval zmrzlého ptactva jako školní pomůcky místo preparovaných ptáků, kteří nám v kabinetě vysloveně chybí. V tuto překrásnou dobu, kdy jsme museli i ve škole, kde nebyl již léta kotel, chodit v teplých kabátech a kdy jsme dostávali povinně každou hodinu grog, na který se očividně těšili hlavně učitelé, kteří šli žákům vzorem a pili grog i bez vody, nás poctila návštěvou školní inspekce, samozřejmě předem ohlášená. Když jsme v tomto období řekli před učiteli slovo inspekce nebo inspektor, roztřásl se každý jako osika. Pouze náš pan učitel českého jazyka, který již pár inspekcí zažil, si mnul ruce a radoval se, že bude mít čas na svojí chatu v Posázaví, neboť se rozhodl náhle onemocnět. Když mu však ředitel Krupička řekl, že omluvenky od pedagogického sboru nepřijímá a že se na něj a jeho třídu přijde podívat samotný pan ministr, zbledl tak, že mu proti stěně bylo vidět pouze hnědý kabát a boty s kožešinou. Zbledl ještě víc, když mu bylo sděleno, že se bude ministr ptát žáků na jejich názor na výuku, školu a bude zkoušet jejich znalosti.
Půl hodiny ho pak křísili rumem, přičemž zapomněli, že učitel je abstinent, a proto byl již po první sklence značně mimo. Následujících pět hodin výuky byl již natolik společensky unaven, že chodil po třídě a rozdával jedničky každému, kdo se na něj usmál. Navíc rozhazoval žákům cigarety a naváděl je, aby po škole napsali na auto ředitele takové věci, jako například že je, slušně řečeno , hovězí dobytek, a aby mu propíchali všechny pneumatiky. Nikdo si již nebyl jistý, jestli mluví v opilosti, nebo zda má na ředitele vztek. V průběhu šesté hodiny, kdy na sebe pan učitel nechtěně prozradil, že kdysi na základní škole dával učitelům napínáčky na židli, přimaloval tehdejšímu panovníkovi lorňon a slušivý knír s bradkou a že učitelce vytrhl několik listů z jejího notýsku s tím, že na nich stejně byly jenom jeho známky a ona je znát nemusí, se opilý učitel českého jazyka naprosto vyčerpal a usnul. Toho využilo několik žáků, do jejichž čela se postavila žákyně Špačková, která uměla se svými malovátky naprosté divy. O tom se po probuzení přesvědčil i učitel, když se podíval do zrcadla a zjistil, že ho žáci skutečně poslouchali, neboť i jeho pečlivě oholenou tvář nyní zdobil slušivý knírek a bradka nakreslené řasenkou. Za normálních okolností by žákům vynadal a pokáral je, aby po lidech nečmárali. Nyní byl však natolik mimo, že je všechny pochválil při pohledu do zrcadla za hezkou úpravu nástěnky.
Druhého dne, kdy k nám měla přijít inspekce, se učitel češtiny dostavil se značnou „opičkou na zádech“ a nebyl schopen plného výkonu. Proto pouze zadal přečtení článku v čítance a upíjel černou kávu. Zrovna chtěl podat krátký výklad o spisovateli, když se ozvalo krátké zaklepání na dveře, následované rázným otevřením vrzajících dveří. V prostoru před tabulí se objevil starší pán, jehož oslovovali „pane ministře“. Vedle něho se postavil další pán menší postavy s bílým plnovousem, nesoucí desky se spoustou papírů. V pozadí pak stál pan ředitel, kousal si rty a tiskl nervózně desky z tvrdého papíru.
Pan ministr si chvíli prohlížel třídu, pročítal materiály na nástěnce a občas si cosi zapsal do malého notýsku. Potom si opět stoupl před tabuli, chvíli mlčel a prohlížel si tváře jednotlivých žáků. Za malou chvilku se rozpovídal a začal s přednáškou o práci ministerstva školství, pak se dostal k panu prezidentovi, zmínil se o volebním programu a nakonec nám, ve snaze zajistit si nové voliče, vyprávěl o své straně a nezapomněl se zmínit, že jeho strana je jedinou správnou volbou pro stát. Po vyslechnutí zajímavé přednášky, kterou většina třídy prospala, přistoupil k panu ministrovi onen pán s plnovousem a cosi mu zašeptal do ucha. Pan ministr se zamračil a prohlásil: „Moc se Vám omlouvám, ale spletl jsem si základní školu se střední“. Potom přišel čas na naše názory. Najednou byli všichni zdravě čilí a pustili se do hovoru. Iniciativy se opět chopila Špačková. Na otázku: „ Jak se Vám líbí ve škole, droboto?“ odpověděla, že by se jim zde líbilo daleko více, kdyby nemuseli chodit teple oblečení i ve škole, načež pán s plnovousem okamžitě zareagoval tím, že prohlásil: „Ministerstvo nemá na zbytečné vyhazování peněz za kotle pro bandu nevzdělanců“. To pobouřilo hlavně Ondráška, který byl hrdý na své znalosti a tvrdě okomentoval zchátralý stav přírodopisného kabinetu, kde na kostře chybělo dvanáct žeber, tři obratle, kostrč a spodní čelist. Potůček zase vyrukoval se špatným vybavením tělocvičny. Ministr nenacházel slov a jen se mračil, pán s plnovousem se pomalinku přesouval ke dveřím, připraven k útěku a ředitel se modlil, aby dostal práci alespoň jako školník. Jedině pan učitel seděl na židli a mnul si ruce. Škodolibě se usmíval nad ředitelovým zděšeným výrazem. Bylo vidět, že již nelituje zmařené dovolené. Když se do rozhovoru zabrali i ostatní žáci, rozepnul Mácha, delikvent třídy, svůj kabát a vytáhl svačinu sestávající z chleba s máslem, jablka a čtyř rajských jablíček, která se výborně osvědčila jako střelivo proti nežádanému hostu. Po vzoru Máchy začali i ostatní žáci se silným bombardování pana ministra a pana ředitele. Pán s plnovousem již zřejmě zažil podobný případ a včas opustil třídu. Jedině pan učitel, sedící stále klidně a chladně pozorující „svačinovou bitvu“, se nestal terčem svých žáků. Když pan ministr bránící se aktovkou zavelel k ústupu z bojiště, vyprázdnily se lavice a žáci, posíleni předchozím vítězstvím, se rozeběhli po chodbě za inspekcí. Nadšený jásot neunikl ani ostatním třídám, a tak se celá škola pustila do zběsilé honičky na ministra školství, pana ředitele a pána s plnovousem, o němž jsme se teprve později dozvěděli, že to byl vrchní inspektor. Bouřlivý jásot byl podporovaný stálým pokřikovaním Špačkové: „Miřte přesně, munice je málo!“. Toho dne se již nekonala výuka, neboť žáci byli zaneprázdněni během na dlouhou trať, kterou vedl ministr a ředitel. Po šesti blocích se jim podařilo nasednout do taxíku a ujet jásající mládeži. Od té doby se na naší škole již žádná inspekce neukázala.