Jen tak létem.......

Léto, miluji léto...nejen,že je krásné teplo,obloha svou blankytnou modří a sluníčko zářivým úsměvem láká k toulkám přírodou,ale především se probouzejí mé sportovní a objevitelské touhy.Příprava začíná vlastně už někdy na jaře,to vytahuji za sklepeních útrob své kolo a s pečlivostí lékaře důkladně prohlížím a kontroluji každou maličkou součástku.Aby milý čtenář rozuměl,nejsem nadšenec,co objíždí závody a dře své tělo až k úmoru,jen aby měl najety předem vytyčené kilometry.Ne ne,kolo vlastně používám jen jako dopravní prostředek k přesunu do přírody,kde posléze co se marně doplahočím přes všelijaká úskalí kopců a stezek spočinu na zeleném provoněném trávníku pozorujíce malé kousavé broučky.Nu a právě proto,musí být řádně připraveno.Ví milý čtenář,kolik tajně nastražených děr plných vody po nočním dešti je potřeba zdolat?Kolik uzavřených cest je nutno objet a najít opět správný směr...Nejednou mě již taková závora přes cestu - prý soukromý pozemek ! zavedla do nečekaných tajných zákoutí našich luhů a hájů? Takový soukromý pozemek je vlastně zvláštní úkaz,cestou,kde by auto neprojelo ba ani malý traktor či traktůrek,snad jen pěší by prošli,kolem dokola,samý les a louky,jedete krásně vám sviští vítr ve vlasech a náhle přes cestu závora...no tedy už jste zkoušeli v plné rychlosti z kopce brzdit,jen aby nedošlo ke kolizi se závorou?Milý čtenáři,tak tento výkon vyzkoušej,nepodaří-li se ti skončit na cestě s kolem podivně zkrouceným,pak věz,že uvítáš i malý rybníček či v lepším případě louku s měkkou trávou,kde se závoře pokusíš vyhnout.Naštěstí takových překážek není mnoho.
Velmi se těším na mé letní výlety na kole,kdy lidí bývají milý a vstřícní-obvykle-pravda pokud nějakého človíčka vůbec potkáte a není to zrovna bezdomovec co vyměnil s příchodem tepla vlakové nádraží za les a podaří se vám vysvětlit,že jste sice nalehko,ale přeci jen od svého domova vzdáleni,pak vám ochotně vysvětlí cestu k nejbližší vísce,kde budete moci spočinout v místní hospůdce,ba i něco k snědku seženete.
Loňské léto bylo k takovým vyjížďkám zrovna jako stvořené.Přišel víkend a sluníčko mě opět vylákalo ven.Na nebi ani mráček,ručička tepoměru se nechtěla zastavit a šplhala stále výš.Den jako stvořený k výletu.Kolo bylo nachystané-přiznávám celý týden jsem bedlivě sledoval počasí,takže přípravy netrvaly dlouho.Kolem poledního jsem vyrazil.Cesta nejprve městem po nudné silnici ubíhala rychle a nerušeně,a po chvíli jsem vjel na lesní cestu,která mě přímo volala s příslibem dobrodružství.Dobrá tedy,vyrazil jsem.Štěrkovitá cesta se pozvolna měnila v lesní a čím jsem jel dál,les okolo pomali houstnul.Nádhera,říkal jsem si.Sem tam jsem potkal nadšeného houbaře a tu jsme si prohodili pár slov,jaké že to máme krásné počasí.Podivil se kam to mířím do těchto opuštěných končin na kole,já pro změnu pochválil jeho skvělý houbařský úlovek.Cesta mi báječně ubíhala a já byl nadšený jaký,že se mi dnes podařilo naplánovat bezva výlet.Až do chvíle...ale to bych předbíhal.Les byl stále hustý a cesta po které jsem -no,vlastně už ani nejel,jen tlačil svůj nedostžný dopravní prostředek,pozvolna mizela a já se náhle ocitl na paloučku s měkkou trávou,kam prosvítaly sluneční paprsky.Krásné místečko pro odpočinek,pomyslel jsem si a spočinul u prvního pařezu.V tom překrásném prostředí jsem natažený na přírodní posteli usnul.Zdál se mi krásný sen,jemné šimrání,které mě snem provázelo bylo zprvu příjemné,avšak nepřestávalo a to mě probudilo.Naštěstí při probouzení nedělám prudké pohyby,neboť šimrání nebylo pouze snem...lekl jsem se ,v těsné blízkosti bylo hnízdo divokých včel,Co teď? Včelky si mě spletly se stromem a vesele se kolem mě proháněly.Pokusil jsem se pomalu ,klidně vstát,ale co naplat,vetřelec byl objeven."UÁÁÁ..."stihl jsem vykřiknout a dal se na zběsilý útěk...včelky byly rychlejší.Jedno žihadlo,druhé,třetí,po pátém jsem přestal počítat...Prchal jsem lesem ,roj rozzlobených včel za mnou.Ve chvíli kdy mě začaly dohánět,se za mírným srázem objevila tůňka.Snad bude dost hluboká,napadlo mě.Byla.Skočil jsem do ní a doufal,že si to včelky rozmyslí.Trvalo jim to celých deset minut.Žáby na mě pobaveně zíraly a kuňkaly svoje posměšné kvááák a já celý rozbolavělý od schytaných žihadel doufal,že to již brzy skončí.Voda v tůňce byla špinavá a romantika dnešního výletu se rozplynula v nenávratnu.Když včely odlétly střežit, svoje území,vyhrabal jsem se z tůňky a pomalu šinul zpět.Včelímu útoku jsem utekl,ale jak dostat zpět kolo? Zůstalo totiž milý čtenáži ,opřené poblíž pařezu,kde jsem vyrušil lesní obyvatelky.Vracel jsem se přibližným směrem odkud jsem vyběhl a doufal,že pro dnešek moje dobrodružství končí.Utržená žihadla bolela a také řádně napuchla.Nevěděl jsem to s určitostí,ale pocit byl výmluvný,vzhled balónu mě neminul.Takto dnes již řádně otráven,dorazil jsem k místu činu.Včely,zdálo se, byly klidné,narušitelbyl zahnán a tak jsem se pomalu a opatrně ,krůček po krůčku blížil ke kolu.Hurááá,podařilo se mi kolo chytit a rychle se z mírumilovně vyhlížející paseky vzdálit.Cestou zpět,potkal jsem opět několik houbařů,kupodivu,již se se mnou nechtěli vybavovat,s výkřikem mizeli v houští a čekali až se přízrak na kole vzdálí.Den se pomalu chýlil k večeru,když jsem za posměšných výkřiků výrostků " hej balóne,kam jedeš?!"dorazil konečně domů.
Na tento den nikdy nezapomenu,ale přesto se jako každý rok těším na léto.Léto,miluji léto...už zase chystám kolo a nemohu se dočkat až vyrazím na výlet - třeba do lesa.