Loony Loony - 1

Kapitola první :
Začátek všeho… /1.část/

„Pane Browne, už je tady.“ Oznámila hubená sekretářka svému šéfovi a zmizela ta rohem. Kníratý muž vstal od stolu a upravil si kravatu. Rukou přejel po kníru, čímž ho urovnal a hleděl do dveří, kde se objevil dvaadvacetiletý mladík s přihlouplým úsměvem, který byl na první pohled vynucený.
„Dobrý den.“ Pozdravil nervózně mladík.
„Bože, Loony…“ Začal kníratý muž a hleděl na mladíka „…jak je možné, aby byl člověk tak neschopný, jako jste vy?“ Zeptal se muž ale nenechal mladíka přednést odpověď, pokračoval si své přichystané kárání. „Zaměstnal jsem vás ze tří důvodů. První je, že si nesmírně vážím vašeho otce, který je jako vynálezce nesmírně oceńovaný ve společnosti a …“
„Takže vy si nemyslíte, že je táta magor?“ Zeptal se mladík a kníratý muž se zachechtal.
„Ó ne… společnost jen nechápe, co váš otec udělal pro lidstvo dříve. Jeho vynálezy a technologie, které stvořil… lidé vidí jen muže, který odkopnut sedí doma a truchlí nad ztrátou své existence. Jak smutný konec tak nadějného člověka.“ Zavrtěl hlavou kníratý muž a s lítostivým gestem ve tváři pokračoval : „Zadruhé, lidé si váží toho, když naše společnost zaměstnává dementy.“ Řekl muž a mladík se zamračil : „Jo… dole na pracovišti je jich plno a – moment, myslíte mě?“
„LOONY…“ Zařval kníratý muž „…člověk který způsobý čtyři nehody, za čtyři po sobě jdoucí dny, se nedá nazvat jinak než dement. Zvláště, když je dnes čtvrtek a nastoupil jste v pondělí.“ Dodal už s klidným hlasem kníratý ředitel společnosti.
„Všechno to byly nehody.“ Argumentoval mladík Loony.
„Nehody?“ Opakoval ředitel a poškrábal se na čela a skrz zaťaté zuby začal připomínat : „Pondělí, úsek kuchyně. Vylil jste vařící olej na romského pracovníka.“
„Myslíte „cigána“?“ Zeptal se Loony.
„Romského pracovníka – „ opakoval ředitel „- který má nyní opařeniny dvou třetin těla a čeká v nemocnici na novou kůži. Jak tragické…“
„Psal na fejsbuku, že už jí má a že je na to líp.“ Zasmál se Loony a dodal : „Teda, říkal to „číňan“…. mě si „cigán“ na fejsbuku nechtěl , a neptejte se mě proč, taky to nechápu, přidat do přátel.“
„Možná proto, že jste ho, vy kreténe, opařil olejem.“ Sykl ředitel a Loony přikývl. „Jo, a nebo je to proto, že jsme si od začátku nepadli do oka.“ Řekl Loony a ředitel protočil oči v sloup.
„Úterý, úsek skladování.“ Pokračoval ředitel „Shodil jste celý regál na pracovníka, který sem přijel na brigádu z Indie.“
„Inďouš“ Zasmál se Loony. „To je skvělej chlapík..je to pracant.“
„Loony… je to klikař. Klikař, že má jen zlomená žebra a několik dalších kostí.“ Nadával ředitel a když se Loony nadechoval vysvětlovat příčiny této nehody, ředitel se rozhodl pokračovat.
„Středa, úsek pro cestování…říkal jsem si, že jako čerstvý řidič nemůžete napáchat škody.“
„Vysvětlím to…“ Začal Loony ale ředitel neměl na vysvětlování náladu. Nyní opět zvíšil hlas.
„NE! Idiot prostě napáchá škody všude. Ve vašem případě, Loony, hned při výjezdu výletním autobusem z garáže.“
„Ten homosexuální afričan mi vběhnul pod kola. Byla to úplná nehoda.“ Řekl Loony. „Navíc, psal na fejsbuku, že-„
„A dnes, čtvrtek, úsek čerpacích stanic. Kolik idiotů neví, že se nesmí kouřit na čerpací stanici?“ Řval, nyní již celý rudý vztekem, kníratý ředitel.
„Už to uhasili?“ Zeptal se Loony. Bez odezvy odpovědi. „A co ten „Inuit“?“
„Leží vedle romského pracovníka, čeká na kůži a baví se spolu o tom, jak moc velký idiot jste.“ Odpověděl ředitel a snažil se uklidnit. „Proboha, Loony, vždyť jde po vás policie s podezřením že jste rasista a maniak.“
„Já?“ Zasmál se Loony.
„Nebojte…“ Zakýval hlavou ředitel. „Řekl jsem jim, že jste jen mentálně postižený pracovník. Apropo, máte výpověď.“
„Výpověď?“ Opakoval Loony a ředitel přikývl. „No ano, co jste čekal! Zítra je pátek a čínský pracovník „Chio Jang“ odmítá jít do práce. Sedí doma v koutě, třepe se a stále opakuje : „Jde po mě…jsem na řadě.“ … tohle nemám zapotřebí.“ Vysvětlil ředitel a hodil na stůl výpověď. „Je konec, Alexi Loony.“
„Jo, a důvod číslo tři…dostal jsem finanční rentu od vašeho otce, abych vás zaměstnal, ale ani částka, kterou mi dával mi nestojí za takové problémy.“ Řekl ředitel a ukázal Loonymu prstem na dveře.
„Dobře jdu, ale mrzí mě jak to dopadlo.“ Řekl a sebral papír ze stolu. „Mimochodem, přidejte si mě do přátel na fejsbuku…nemám tam už nikoho a je tam celkem nuda, když jsem sám a –„
„A VEN!“ Křikl ředitel a Alex Loony zmizel za rohem místnosti, utíkajíc domů…bez zamestnání, bez jakýchkoliv vyhlídek do budoucnosti a bez přátel na fejsbuku.

„Inu, měl jsi zůstat na škole.“ Zasmál se Tony Longel, hledíc na výpověď svého kamaráda Alexe. „Pak by jsi se nemusel starat o pracovní pozice.“
„Jo… prej měli podezření , že jsem rasista. Pch… chápeš to? Já a rasista, vždyť já mam TY lidi rád.“
„Nemusíš jim ale říkat „cigán“, „číňan“, „černý homosexuál“…chápeš? Co je zkusit oslovit pan „Novák“ a tak?“ Navrhl Tony a Alex jen mávl rukou. „Teď už je to fuk. Ale tohle se nemůže dozvědět otec. Byla to moje poslední šance, jestli se dozví, že jsem dostal výpověď, zabije mě a vyhodi z baráku?“
„V jakým pořadí to udělá?“ Zachechtal se Tony.
„To není legrace. Nesmí se to dozvědět.“ Naléhal Alex a Tony se zamračil. „Tak proč jsi mi to říkal, víš přeci, že neudržím tajemství.“
„Jsi jedinej kámoš, a navíc vím, že když chceš a snažíš se, můžu se na tebe spolehnout –„
„Já ale neudržím tajemství. Pamatuješ, tenkrát jsem na tebe nerad napráskal i to, jak jsi mámě snědl krabičku s pilulkama s antikoncepcí.“
„Jo…pamatuju. Máma mě tenkrát moc zmlátila.“ Zavzpomínal Alex a Tony se zamyslel „Když tak uvažuji, jiné následky to pro tebe nemělo?“
„Jo, mělo…“ Přiznal Alex a ukázal na malou lysinu na hlavě. „Slezlo mi pár vlasů a až dosmrti nemůžu otěhotnět.“
„Temná to chvilka pro tvůj rod.“ Zašklebil se Tony a vrátil papír s výpovědí svému kamarádovi. „Jde o to, že teď nemůžu vidět tvého otce. Mám v sobě takový pud, že když na někoho vím tajemství, musí to ze mě prostě ven.“
„To máš smůlu.“ Řekl Alex a otevřel dveře do domu, kde bydlel se svým otcem. „Jsi dnes pozvanej na večeři.“ Dodal a vtáhnul kamaráda dovnitř. Sundal si boty a mrkl na Tonyho „Snaž se myslet na to, že žádné tajemství nevíš a hlavně mě nezklam.“ Mrkl a vešel s Tonym do pokoje, kde starší pan Loony právě nandaval večeři.
„Nazdárek, chlapci. Večeře je hotová, jděte si umejt ruce a pak –„
„Ježiši Kriste! Váš syn je bez práce….“ Zařval Tony a klekl si se vzlikem na kolena na zem. Alex se plácl přes čelo a špitl „Tak dík.“
„…a taky masturbuje u fotky tetičky Fiony každej večer…a vzrušuje ho pes vaší tetičky Fiony…Ježiši Maria…. a taky to byl on kdo umyl váš motor auta kýblem vody….já mu říkal, ať to nedělá a nedává tam tolik saponátu, ale on si nedal říct a lil to na ten motor v litrech.“
„Takže?“ Zeptal se po několika minutách Tony Alexe… „Jak to vzal všechno?“
Alex ukázal prstem na modrý monokl a pak dál zamračeně a mlčky sledoval Tonyho.
„Né, když ti říkám : „Neříkej mi žádné tajemství,mám v sobě pud, že když znám něco co jiný ne, musí to ze mě ven“ , stejně mi to povíš…pak to takhle dopadá.“ Hájil se Tony.
„Táta říkal, že už mi nedá šanci. Mám si sbalit věci a odejít.“ Řekl a Tony zesmutněl. „Víš, kámo, kdybych měl vlastní byt, určitě bych tě tam vzal.“ Mrkl Tony na kamaráda a usmál se.
„Ty máš vlastní byt.“ Sykl Alex.
„No to jó…ale…víš jak né…. Většinou potřebuju soukromí a táák…ale jako kdybych měl vlastní byt a nepotřeboval soukromí, určitě bych tě tam vzal.“ Mrkl znovu Tony a opět se usmál.
„Jasně –„ Pronesl naštvaně Alex.
„MÁM TO. HEURÉKA.“ Zařval z vedlejšího pokoje Alexův otec. Alex společně s Tonym vyběhli a nejistě nahlédli do pokoje.
„Tati?“ Zavolal na otce Alex a pan Loony se otočil s úsměvem na tváři.
„Stalo se něco?“ Zaptal se Tony a pan Loony ukázal v dlani přístroj, podobný dálkovému ovladači.
„Po tolika letech tajného výzkumu a tajné montáže jsem to dokázal. Já – Bruno Loony, který se opět dostane důvod existence. Já – Bruno Loony, který si získá ztracené uznání všech lidí a kolegů vědců. Já – Bruno Loony, ten, co sestrojil stroj času....“

Pokračování příště…