Jedno kalné ráno …

Milé děti!

Od dob, kdy jsem Vám přestal posílat nové díly tolik oblíbeného seriálu "Petr u automechanika", uplynulo několik měsíců ... možná i let a vy jste jistě nabyly dojmu, že můj život se konečně po dlouhém období neklidu a nečekaných osobních zvratů zorientoval poněkud jiným směrem a já si konečně užívám tolik zasloužený čas jistot a jiných pozitiv.

Pochopitelně ... opak je pravdou. Samozřejmě jsem si jako mladý inteligentní jedinec uvědomil, že budu-li Vás neustále zahrnovat příhodami popisujícími můj neveselý život plný katastrof, stane se pro Vás tento výplod mého génia jakousi všední, ne-li samozřejmou skutečností. Proto ta pauza. Proto jsem neváhal se odmlčet, a proto jsem Vás nechal tápat ve tmách nejistoty a pochybností.

Myslím, že dnes nadešla konečně chvíle, kdy jste již dostatečně připraveny (milé děti) opět spatřit fenomén mé geniality a nepostradatelnosti pro Váš duševní a duchovní rozvoj v jeho plné velikosti a užasnout tak, jako tomu bývalo dříve!

Ano. Stejně, jako tomu bývalo dříve, i dnes mám pro Vás příběh, který se, milé děti, skutečně stal a který jen dokládá, že život není žádné peříčko. Zvláště některý.

Tak tedy, pohodlně se posaďte ... příběh začíná:
***

Jednoho květnového rána se náš kamarád Péťa probudil (jako ostatně každé jiné ráno) ve své postýlce, když tu pojednou začal mít pocit, že něco není v pořádku. Toto nejasné tušení se postupně začalo měnit v nepřehlédnutelnou hrozbu blížící se choroby s nejasnými následky. Stručně řečeno: Péťovi nějak nebylo dobře. Jeho mozek, uvyklý analytickým pochodům, ihned rozpoznal poněkud orosené čelo a snad i lehce zvýšenou tělesnou tepotu. Tuto domněnku vzápětí ratifikoval i digitální teploměr značky Digitalix.
Péťa tedy udělal první vážnější rozhodnutí toho dne. Zůstal ležet v postýlce a místo aby vyrazil před Divadlo Járy Cimrmana stát s přáteli frontu na lístky, snědl tabletu Acylpyrinu.
Poté, co se krátce po poledni rozhodl zkontrolovat stav své tělesné teploty, seznal, že buď Digitalix je velmi nespolehlivé zařízení, nebo je Acylpyrin velmi spolehlivé léčivo. Každopádně výsledek na displeji byl uspokojivý, pročež se náš zodpovědný kamarád rozhodl, že nenechá svého zaměstnavatele na holičkách a vyrazí vstříc pracovním úkonům, aby i svojí částí přispěl k rozvoji společného blahobytu.
Jistě, milé děti, víte, že ke každodenním rituálům patří například proces hygienických návyků. Této skutečnosti si byl vědom pochopitelně i Péťa. Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil, že po otočení vodovodním kohoutkem neprýští z ústí vodovodní trubice (krom několika osamocených kapiček) nic ... natož pak voda.
Nu, co se dalo dělat. Vyrazil tedy náš milý Péťa do rušných ulic velkoměsta neomyt a se zoubky nevyčištěnými.
Další překvapení jej čekalo, když nasedl do svého automobilu Renault 19 Chamade. Jako každý den se s ním pozdravil a prohodil něco uklidňujících slov o tom, že dnes spolu zdolají cestu do zaměstnání a v lepším případě i do nedalekých Roztok u Prahy, kde Péťa vydělá něco peněz, aby Renaultek měl co bumbat. (Péťův Renaultek bumbá nejraději benzín Natural 95, milé děti.)
Nehodlám Vás zatěžovat výčtem všech úkonů, jež je třeba provádět před otočením klíčku v zapalování, aby se ozval kýžený zvuk startéru a následný (pravidelnými explozemi v jednotlivých válcích vyvolaný) bezproblémový chod motoru. Jisté však je, že dnes se neozvalo (krom krátkého zabzučení palivového čerpadla) nic.
Již vzpomínaný analytický mozek našeho mladého génia bez problémů (leč ne bez nelibosti) rozpoznal závadu startovacího systému, jíž se mu nejmenovaná opravářská dílna v Praze už 4x (!) snažila (evidentně marně) odstranit. (Samozřejmě vždy za tučnou provizi.)
Asi po 30. minutách marných snah o přemluvení milovaného autíčka ke startu se Péťa rozhodl, že autíčko je asi unavené a že nejlepší bude jej nechat odpočinout. (Ačkoli je to k nevíře, tato metoda skutečně už několikrát před tím pomohla!) Náš mladý motorista si tedy odešel osladit již tak dost kyselé dopoledne funerální laskominou do nedaleké cukrárny, kde za ni utratil 7,- Kč. Když rakvičku snědl a nenastartoval, zpozoroval, že mu už opět není zcela nejlépe, pročež se rozhodl jít se podívat, zda už náhodou nebyla obnovena dodávka vody.
Tato akce se však ukázala být metou, jíž onen sympatický mladík nebyl s to dobýt.
Rozeberme si prosím následující události už jen věcně: Chceme-li vstoupit do domu, jenž je opatřen zamčenými vchodovými dveřmi, je třeba tyto odemknout. Pokud po vsunutí klíče do zámku a otočení jím – tedy klíčem (pochopitelně správným směrem) dveře nejdou otevřít (ačkoli jindy tento postup postačuje), něco není v pořádku.
Péťa pochopil, že věc, jež není v pořádku se nazývá zámek a že jde o závadu, která se na něm již jednou vyskytla a díky níž si obyvatelé celého domu přidělávali nové klíče.
Když se Péťa asi po 20. minutách dostal do svého bytu (díky spolunájemnici a její dceři, jež je oba přišla vpustit do domu zevnitř) zjistil, že voda stále ještě neteče...

***

Milé děti!

Už se Vám někdy stalo, že jste seděly ve svém autě (případně autě svých rodičů) a nemohly (případně rodiče) s ním odjet vydělat peníze, jež potřebujete (případně rodiče) na jeho (auta) opravu případně na nový klíč od domu, kde máte všechny své věci a nemůžete se k nim dostat?

Co byste v takové situaci dělaly vy?

Váš Petrik78