Těžký život strážce hazumiho II.

Hazumi seděl v lavici a nervózně okusoval propisku. Ne že by chutnala nějak dobře, ale prostě potřebovat něco na odnervování. Zetsumei učí tady na škole. Škola zešílela. Nejen že prázdniny končily až na konci října, což navrhl nový ministr školství, o jehož duševním zdraví se vedly vášnivé debaty, ale Zetsumei, ZETSUMEI!! Se stal učitelem matematiky. Hazumi se demokraticky rozhodl, že matiku bude ode dneška nenávidět. Ještě více než všechny ostatní předměty.
,,Hazumiho to nějak vzalo, co?“ řekla Rose, sedmnáctiletá holka, která se o Hazumiho docela zajímala, ale jen jako o kamaráda, nic víc. Všichni kluci na škole ji zbožňovali kvůli dokonalé postavě a bezchybnému charakteru, ale ona měla oči jen pro učebnici zeměpisu. Říkalo se, že se zamilovala do strany 86, na které byla podrobná rozkládací mapa světa.
,,Docela jo…… více než čtvrtletní písemky, a to je už co říct,“ odvětil Syan, který se konečně vzpamatoval z bolesti.
,,Je to magor,“ hlesl Bryan, Syanův bratr. Většinu času trávil ve stavu blízkému hypnóze, kdy se od něj do okolí šířily tóny metalu, řinoucí se z jeho nasazených sluchátek. Dnešek byl výjimkou, vybily se mu baterky k mp3 přehrávači. Bryan si tedy tóny svých oblíbených písní potichu broukal.
,,Mám hlad….. SAKRA, JE PRVNÍ PŘESTÁVKA A UŽ MÁM HLAD!“ zařval dotčeně Hazumi a ukousl kus propisky.
,,To bude dobrý…“ prohlásila Rose, listujíc při tom učebnicí zeměpisu.
,,OOOOH, ZAČÍNÁ HODINAAA!!! RŮŮŮŽOVOUČKÁ HODINAAA!! YAAAAY!!“ zařval školní rozhlas ,,A ŘÍKÁM TO JÁÁÁÁ, PROTOŽE SE ZVONEK POKAZIIIIIIL, CUKROUŠCI!!“ Hrůza, pomyslel si Hazumi. Další šílenost. Rozhlasu se evidentně chopil onen přiteplený zástupce ředitele.

Za hororového ticha do třídy vstoupila třídní učitelka Holinková. Hnusná zrůda. Hazumi měl vážné pochyby, že je to démonka, ale to by démonům křivdil.
,,Pánové a dámy. Vážně mi už lezete na nervy. Nikdo z vás nedělá domácí úkoly, docházka hrozná, chování děsné, ve třídě bordel,…..“ začala velice povzbudivou řeč začátku školního roku. Odmlčela se, protože Hazumimu zapípaly hodinky. Ten zařval radostí a vyskočil oknem ven. Syan už měl takové zkušenosti, že okno nechával otevřené. Komu záleželo na tom, že ve třídě byla v zimě teplota pod nulou.
,,Tak na něj počkáme….“ Pokračovala Holinková. Po dvou minutách byl Hazumi zpět.
,,Na prd, tohle… zrovna dneska to musí být banda nějakých slabých cucáků….“ Bručel si pod vousy, které ani neměl.
Zbytek hodiny proběhl v klasickém způsobu. Holinková třídě neustále nadávala, jak jsou hrozní a stále opakovala, kdy je čekají jaké písemky a další šílenosti, kdy je volno, kdy pojedou na výlet a s kým……..
,,OH BOŽE!! CO JSEM KOMU UDĚLAL!!! ARGH!!!!!“ litoval se Hazumi pěkně nahlas, když se dozvěděl velice optimistickou zprávu, že s nimi na výlet jede Zetsumei. Spolužáci prozřetelně odstranili z Hazumiho dosahu veškeré ostré předměty. Na škole už jedna sebevražda byla a nebylo to nic hezkého. Jeden pokusný potkan už nechtěl být pokusným, a tak se napíchl na prasklou zkumavku. Škola měla týden smutku.
,,To nejhorší teprv přijde, Hazumi. Příští hodinu ho máme,“ utěšoval ho o přestávce Syan. Schytal za to pěstí do břicha a pak se Hazumi opět věnoval mlácení hlavou do zdi.
,,On to vážně nějak nezvládá,“ konstatovala Rose.
Opět se ozvalo růžovoučké zvonění a třída zapadla do lavic. Dva kluky museli ostatní do třídy dotáhnout, protože se účastnili hromadné rvačky s mladšími studenty.
A do třídy vstoupil Zetsumei. Hazumi tiše zanadával a trošku se sesunul pod lavici.