Na křídlech vášně

Kapitola 1.
A love that will never grow old

Byli dva lidé Veronika a Laďa, jenž se měli rádi, byli to velcí kamarádi. Jednou si lásku slíbili a srdce svá spojili.
Psal se rok 2005 když začali spolu chodit. Byl to předpoklad velké a nezastavitelné vášně bouřící se v jejich srdcích. Byli neustále spolu i přesto, že ona studovala v Bystřici pod Hostýnem, zatímco on V Kroměříži. Byli pro sebe stvořeni jako oheň a voda či jako země a vzduch. Každý tak jiný a přece stejní. Když dovršil se její 18tý rok, chystala se svatba. Veronika byla napjatá a proto odjela 2 měsíce před svatbou do Itálie do Toskánska. O Veronice nebylo slyšet a zde se zatím chystala svatba. Laďa se velice těšil na nadcházející roky života s Veronikou (a přitom netušil co se stane), i když někteří tomu nedávali moc velké naděje (věděli asi proč). Také jaké měl s přípravami obrovské potíže, když byla Veronika pryč, ale od čeho jsou zde přátelé…
1.9.2010 nastala ta dlouho očekávaná chvíle obrovské svatby. Dlouhé ranní přípravy, při kterých si rozřízla prso protože krájela dýně na kompot (to mi něco připomíná, ale co??J) A je to tady… zazněla ta slavnostní píseň !tadadadáá,tadadadáá…“ a já jakožto družba Veroniky a Martin jako družba Laďova přikráčeli jsme k oltáři a otočily k naší nevěstě. Vyšla s touhou v očích. Její šaty jen zářily a ona taky.
„A nyní se táži vás slečno Veroniko Hráčková, berete si zde přítomného Ladislava Pavelce za právoplatného manžela?“ Veronika se na něj usmála a s úsměvem řekla „Ano, beru“…
Hostina byla obrovská „pařilo“ se nekonečně dlouho až do rána. Ale naší novomanželé odkráčeli již kolem půlnoci do pokoje. My jsme to viděli, seděli jsme na zemi u naších pokojů já, Nikola, Martin, Pavla, Kikča, Lukáš, Petra, Lenka. Někteří z nás předváděli šavlové tance, ach kdy to bylo.

Kapitola 2.
Co se tam stalo?

Bylo už k ránu, ale stále tma. Veronika vyšla z jejich pokoje a plížila se k druhému pokoji. My jsme stále chlastali J v rožku u pokojů. Zazněla rána … „a kurva, zasraný dveře.“ Veronika vrazila do dveří. „Růžo pusť mě dovnitř,“ a zmizela za dveřmi. Málem jsme se potrhali smíchy, ovšem co tam šla dělat?
Ráno vypadala Veronika divně měla na vlasech gel, ale tužidlo to asi nebylo. Všem oznámila, že se chce rozvést. Laďa spadl do punče. Lenka pohlédla od květináče do kterého zvracela. Nik spadla ze schodů a já sem spadl z okna, do kterého jsem se pracně vyšplhal. A proč? V Toskánsku se potkala s jeho sestřenicí Růženou. “Prožila jsem tam nejkrásnější dny mého dosavadního života. Lepší než stebou,“ řekla Laďovi. „Jen co se my dva rozvedem, vezmeme se s Růžou!“ Laďu to docela vzalo a odjel na půl roku pryč, aby si to trochu uspořádal, ale na Veroničinu svatbu tu byl. Po návratu byl jako vyměněný, nejspíš mu to změnilo život. Teď je gay, ale co na tom. A s kým teď je … to když tak jindy.
Jak Veronika řekla, tak taky udělala. Za rok nato jsme slavili svatbu druhou. Teď trochu netradiční. Roky plynuly tak jednoduše, jako by to snad nebyla ani pravda. Někteří z nás se oženili-vdaly. U Veroniky to vypadalo velice dobře a mysleli jsme, že další svatbu neplánuje. Ovšem to byl omyl. Jí se to snad líbí. A proč to udělala? Myslela si že jedna kamarádka Růži je její milenka. A nějak se s tím nedokázala vyrovnat a udusila tu kamarádku kalhotkama. Šla na pět let do vězení. Co taky holka čekala. V době její nepřítomnosti se Růža nemohla vyrovnat s činem Veroniky a utopila se v kaluži. Našli ji po třech dnech, to už ale její deodorant nepůsobil. Veronika se dostala na svobodu ovšem dříve, protože za ní zaplatil Martin kauci 3 33333 333Kč. A hned spolu také odjeli do zahraničí na prázdniny.

Kapitola 3.
Život se mení

Po třech měsících jsem objevil ve schránce nápadně známou obálku. „Veronika se zase vdává?!“ myslel jsem, že mě trefí. Málem jsem spadl do otevřeného kanálu na cestě. A koho že si to brala? Martina. Něco mi říkalo, že tohle je už navždy.
Tuto svatbu si nejvíce užila. I když spadla ze zábradlí, když šla dolů ze schodů, i přesto, že jí její pejsek pochcal nohu nebo to, že hodila šalvu na číšníka, jí náladu vůbec nezkazilo. Byla velice šťastná. Martin po jejím boku úplně zářil.
A co život nechtěl byla Veronika „vtom“. No víte ne?? To když dělajoo „ach, ach..“ no to!
Dítě jí přineslo do života obrovské změny, ale ty ona stejně potřebovala.
Narodila se jí krásná dcera Natálka. Život už nemohl být lepší…
Její poslední rozhodnutí bylo to správné. A teď jsou s Martinem v krásné oranžové vile u Jadranského moře.

The End