Výlet na karlštejn

Bylo nádherné Velkonoční pondělí a celá naše rodina, čítající šest lidí, dva psy a kanárka Filipa, se rozhodla vyrazit na výlet na malebný hrad Karlštejn. Psi a papoušek zůstali doma, protože je ani kopií korunovačních klenotů neoslníte.
Projížděli jsme mnohými vesnicemi a v téměř každé byli vidět zmáčení kluci a vřískající a prchající děvčata.
Potom jsme dorazili na pod hrad. Stál na kopci, ale opravdu vysokém. Bratr se hned rozhlížel po lanovce a byl velmi zklamán, že žádnou nenašel, ze samého smutku vzal zavděk koňmi taženou drožkou, za slabých šest stovek. Taťkovi se z toho dělala pěna u úst.
Hrad je opravdu úchvatný. Hned na první pohled nás upoutal stánek se zmrzlinou. Byla výborná.
A teď už k prohlídce hradu. Koupili jsme si vstupenky a chytli si svého průvodce, který okamžitě začal vykládat: „Hrad Karlštejn byl založen Karlem IV…“ To mě dokonale ohromilo a okamžitě jsem si to zapsal do notýsku. „…po polovině čtrnáctého století.“ Pokračoval průvodce.
Nato jsme vešli dovnitř. Prý to tam bylo krásné, ale já to nemohu posoudit, protože se mi chtělo strašně čůrat a tudíž jsem nevnímal vůbec nic jiného. Jak jsem se později dozvěděl, bylo tam mnoho zajímavých věcí, třeba: vykládané truhly, nízké dveře, trůn, na kterém trůnil sám otec vlasti, přepychová jídelna, pro neobjednanou veřejnost uzavřená kaple, korunovační klenoty, místnost, kde Karel IV tloukl špačky, voskové panoptikum a spousta dalšího.
Byl jsem z toho rozesmutněn a dokonce jsem uvažoval o skoku do asi 113,1 m hluboké studny, o které se vypráví zajímavá legenda, že prý ten, kdo do ní skočí, se už živý nikdy nevrátí. – podivuhodné – Nakonec mi to rozmluvila ocelová mříž položená přes její vršek.
Situaci jsem ke spokojenosti všech vyřešil tím, že jsem se opil dobře vychlazenou kolou.
Doma, kam jsme se vrátili kolem sedmé hodiny, nás přivítali přátelským štěkotem naši dva psi a papoušek, jedinou, veskrze milou větou: „Ty debile.“