Schránka--2

Mirek se pokoušel všelijakými pohyby dostat ruku ze schránky, ale k ničemu to nevedlo. Snažil se zachovat klid a chladnou hlavu, jenže to mu dlouho nevydrželo. Za chvíli se chodbou neslo velké množství nadávek, které doprovázely rány pěsti do schránky.
„Přeci tady nebudu takhle stát, až do večera!“ rozkřikl se a levou rukou si vytáhl z náprsní kapsy cigaretu. Když jí měl v ústech, tak si jí zapalovačem zapálil. Kouření ho na chvíli zase zklidnilo.
Za okamžik uslyšel vyzváněcí melodii svého mobilu. Sáhl tedy pro něho do kapsy, načež se zadíval na display. Na něm spatřil jméno své manželky.
„Ahoj miláčku,“ zamumlal s cigaretou v ústech.
„Co tak huhláš? To musíš hulit i při telefonování?“ ozval se vzápětí její hlas z mobilního telefonu.
„Já mam jen jednu volnou ruku.“
„Hele, dneska k nám přijede moje máti.“
„Sakra! A proč?“ zeptal se. Přitom mu málem vypadla cigareta z úst, když si v duchu vybavil tchýní.
„Už u nás dlouho nebyla. Tak koukej přijít brzo a nikde se necourej!“
„Já nevím, kdy skončím. Zrovna sem u schránky a mám v ní zpříčenou ruku.“
„Cože?“
„Protože mi tam spadnul klíč,“ řekl, přičemž ke svému překvapení uviděl, jak do chodby vlétl velký papoušek. A okamžitě si to namířil k němu.
„Ahoj vole!“ ozvalo se chraplavě, načež mu opeřenec dosedl na hlavu.
„Prosím tebe, co tam vyvádíš!?“ zeptala se ho naštvaně manželka.
„Zrovna mi přistál na hlavě nějakej papouch a nadává mi!“ sdělil jí do mobilu.
„Nech si ty srandičky! A koukej bejt brzo doma!“
„Fakt mi na hlavě sedí papoušek!“
„Hele, mně dochází kredit. Tak přestaň blbnout u schránky s papouškem a hejbni sebou. Čau!“
„Čau!“ řekl jí a rychle dal mobil do kapsy.
„Kde si ty parchante!?“ uslyšel pojednou ženský hlas, aby po chvíli uviděl starší ženu. Ta vstoupila na chodbu a v ruce držela velkou síťku na motýly. Mirek se na ní upřeně zadíval a hned se mu zdála s tím, co měla v rukách, nebezpečná.
„Dobrý den. Já bych potřeboval pomoct,“ řekl jí.
„Moment, nemám čas! Musím tu vokřídlenou potvoru nejdřív vodchytit!“ sdělila mu žena. A zároveň se začala k němu přibližovat.
„Ahoj vole!“ zaskuhral papoušek a vznesl se z jeho hlavy.
„Ty potvoro!“ rozkřikla se, načež v chodbě propukla divoká honička. Přitom nadával opeřenec i ona. Pak papoušek vylétl z chodby pronásledován ženou. Ještě nějakou chvíli slyšel Mirek výkřiky ženy, které se vzdalovaly. Což znamenalo, že honba se odehrává v patrech domu. Potom zavládlo ticho a užaslý Mirek si začal připadat jako pošťák v domě divných lidí.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI