Schránka--3

Mirek usilovně přemýšlel a poté levou rukou pomalu začal vsunovat otvorem do schránky, ve snaze vytáhnout pravou ruku ven. K jeho nemilému překvapení mu však ve schránce uvázla i druhá ruka.
„Do prde.., to byl blbej nápad!“ proběhlo mu hlavou, přičemž v ústech převaloval cigaretu ze strany na stranu.
„No, to se z toho pos..!“ vykřikl naštvaně a přitom mu cigareta vypadla z úst. Pak zahlédl, jak mu mizí pod košilí. Vzápětí pocítil pálení v oblasti břicha, které doprovázel stoupající kouř.
„Ježišmarja! Já tu snad vzplanu!“ vyhrkl, když pálení zesílilo. Pak začal u schránky dělat všelijaké pohyby, kterými chtěl cigaretu dostat zpod svého oblečení. Za okamžik se chodbou ozval táhlý výkřik doprovázený velkou ránou. Při něm se Mirkovi podařilo strhnout schránku ze zdi a zároveň se on ocitl na podlaze chodby. Na ní předvedl několik svíjejících se pohybů, po nichž propáleným místem košili vypadla cigareta.
„Zasra.. cigareta!“ rozkřikl se a vztekle pravou botou po ní dupal. Poté se zadíval na propálenou košili.
„Tak to se mi ještě teda nestalo,“ pomyslel si a postavil se. Chvíli upřeně hleděl na své dvě ruce zaklíněné ve schránce a nenapadlo ho nic jiného než schránkou praštit o zeď. Po ráně se chodbou ozvalo zařvání a schránka dostala od něho tolik jmen, že by je ani dlaždič ze svých úst nevypustil.
Zanedlouho došel ke zvonkům v přízemí. Chvíli se neúspěšně pokoušel hranou schránky stisknout zvonek správcové, která ho znala. A tak se pokusil zazvonit loktem, ale tím se praštil nechtěně o zeď a dostal do něho křečovitou brňavku. Nenapadlo ho nic lepšího než použít svůj nos. Na zazvonění nikdo v bytě nereagoval, načež opět nosem stiskl druhý zvonek. A tentokráte se zpoza dveří ozval mužský hlas.
„Kdo jste?“
„Já jsem pošťák a potřebuju pomoc,“ odpověděl.
„No, mne tady v bytě zamkla manželka a já se nikam nemůžu dostat.“
„To máte teda blbý. To vás zamyká často?“
„Co je vám po tom!“ rozkřikl se muž za dveřmi a Mirek se radši rozeběhl po schodech do prvního patra. V něm narazil schránkou do jakési ženy, která za výkřiku spadla a poté začala ječet.
„Pomóóóóc…. přepadení!“
„Já jsem pošťák!“ snažil se jí vysvětlit, ale žena řvala dál jako tur na celý dům. Zcela zpanikařil a rozeběhl se po schodech zpět dolů.
„Pomóóóoóc!! Násilník převlečenej za pošťáka..!“ řvala dále žena.
„Zavolám policii! Chtěl přepadnout i mne!“ vykřikl muž v přízemí za dveřmi bytu. Mirek byl naprosto zděšený. Zároveň spatřil, jak po schodišti běží žena a za jekotu mává hrozivě deštníkem. Přitom se otevřely dveře na ulici. Rozeběhl se okamžitě k nim. Překvapený muž ve dveřích sotva před ním stačil uskočit. Poté se však za ním rozkřikl:
„Hej! To je moje schránka!“
„Chyťte ho! Chtěl mě znásilnit..!“ křičela žena s chodby.
„Mne zase chtěl přepadnout..!“ vykřikl muž z okna v přízemí.
Vzápětí utíkal Mirek ulicí pronásledován mužem i ženou a po chvíli se objevila dvojice policistů, která se také dala do běhu. A běh všech poté skončil v nedalekém železářství.

KONEC