Ryba a...

Každý ví, že na světě jsou jen dvě věci, které smrdí jako ryba. Jedna z nich je ryba.

Až do dnešního večera jsem si to myslel také. Dnes jsem však objevil věc třetí, která páchne úplně stejně jako ty dvě. Dnes jsem měl tu čest, potkat se s tímto velmi charakteristickým puchem a on nepocházel z ryby, ani z té druhé věci. Věřte mi, že tento smrad opravdu bytostně nesnáším. Jen lehce se mne dotkne okamžitě se mi navalí a blinkám. Nasaji-li jen malilinký závan rybího aróma do svých poměrně velkých nosních dírek, je to pro mě ještě horší zážitek, než dotek igelitové zástěny ve sprše, která se mi neočekávaně přilepí na moji mokrou prdel.

Před chvílí se však tímto výše zmíněným puchem naplnil celý můj pokoj. Okamžitě se mi navalilo. Nepozvracel jsem se jen proto, že jsem vyskočil z křesla, běžel si pro kapesník, v koupelně jsem na něj vylil půlku Alpy a pak si ho pevně přitiskl na obličej. Nechápal jsem to. Odkud to jde? Rybu jsem neměl ani o Vánocích a tu druhou věc jsem neviděl už několik let. Začal jsem okamžitě pátrat po ložisku toho nesnesitelného puchu.

Prohledal jsem všechno. Nikde nic. To snad není možné, odkud to proboha zavání. Vystrčil jsem hlavu i z okna, abych se přesvědčil jestli před naším panelákem někdo nezaložil chovný rybník zatímco já dřímal u televize. Nic. Z venku to nebylo. Najednou můj zrak padl na černobílou obrazovku mého stařičkého televizoru. Tam slintal soudruh Grebeníček.

Že by mi něco uniklo? Televize vysílá už i smrad? Na to nemám přece odpovídající technické vybavení. Blesklo mi hlavou. Než jsem to však stačil promyslet, zahlédl jsem úzký proužek dýmu vinoucí se z pod přístroje. Okamžitě jsem vypnul televizor. Z komunisty náhle přestaly volně vytékat slinty. Obrazovka pohasla. Smrad však zůstal.

Vytrhl jsem přívodní šňůru ze zásuvky a jal se hasit. Jsa osobou poučenou, vím, že se elektrické spotřebiče musí nejprve odpojit od elektřiny hasíte-li je vodou. (Kamarád je totiž velitelem hasičů.) Hasíte-li pískem je to jedno. Nejbližší písek byl však až v Bračicích, tak jsem v rámci urychlení použil jako hasící medium meduňkový čaj s citronem a slivovicí a chrstl pod televizi celou konvici co jsem si před malou chvilkou uvařil.

Neb jsem technicky zdatný i manuálně zručný, netrvalo mi dlouho a zjistil jsem příčinu kouře i zápachu. Za vše mohl stařičký transformátor, který se přehřál a vypálil do mého umakartového stolku poměrně slušnou díru. Teď už také vím, že je-li pálen umakart, smrdí jako ryba.

Tak a jsem konečně bez televize. Kolikrát jsem si říkal, že ji vyhodím z okna. Nikdy jsem však v sobě nenašel dostatek odvahy ji zabít. Nakonec si život vzala sama. To je dobrý důvod k napití. Jdu to oslavit do hospody.