Když má přijít tchýně na návštěvu

To sobotní ráno bylo zcela jiné, než na jaká byl Filip uvyknutý. Jana ho vzbudila totiž mnohem dříve, což nelibě nesl. Ale poté, co mu byla odnesena peřina i polštář na balkón, tak na poněkolikáté vrávoravě vstal.
„Hele, nekoukej jako vyvoraná myš a běž se umejt a voholit,“ řekla mu Jana.
„Třeba by se mě tvoje matka lekla a bylo by po návštěvě,“ pronesl ironicky.
„Hm. Ta se tě naposledy lekla, když ses jí představoval tenkrát u nás doma. Pamatuješ na to?“
„Pamatuju. Spálila buchty a tvýho tátu chytnul houser. To bylo nezapomenutelný.“
„Na tohle si pamatuješ, ale spousty věcí si nepamatuješ. Hele, mazej do tý koupelny! A až vylezeš, tak zapni pračku. Bude pak vypouštět.“
„Moment. Nejdřív musím na záchod,“ vysoukal ze sebe a vstoupil do oné místnosti.
„Zatraceně..,“ ozval se jeho hlas náhle zpoza zavřených dveří.
„Noviny nehledej. Ty jsem dala pryč. Ty by jsi byl schopnej si je číst až do voběda,“ sdělila mu Jana.
„Do voběda je dost času, ne,“ řekl Filip.
„U tebe ale hrozí, že budeš obědvat v pyžamu.“
Filip nezvykle rychle opustil záchod a zmizel v koupelně, ale ani tam chvilku klidu neměl.
„Hele, a máš tam připravený voblečení?“ zeptala se ho pojednou Jana.
„No, není tady,“ odpověděl.
„A to Ti ho mám jako přínést?“
„Já si ho donesu.“
„A všude bude nalito! Já Ti ho tam podám!“
Za chvíli pootevřenými dveřmi vsunula ono oblečení. Radši se rychle umyl a zanedlouho seděl na pračce a měl chodidla na umyvadle, přičemž si stříhal nehty.
„Zapnul si tu pračku?“ zeptala se ho pojednou Jana.
„Zrovna jí zapínám,“ řekl pohotově a stiskl jedno z tlačítek. Pračka se rozeběhla. Když si zrovna stříhal nehet u malíčku, tak náhle začala pračka lomozit. Vzápětí se roztřásla, přičemž poskakovala do stran.
„Jau!“ vyjekl, když se stříhl do malíčku, načež při pokusu sesednout dopadl do vany. O chvíli později pračka počala vypouštět. Jen bezmocně sledoval špinavou vodu, která teče z hadice. Ve stejný okamžik vstoupila do koupelny Jana. A když ho uviděla v oblečení ve vaně, vykřikla. Při následujícím kroku ji na mokré podlaze podjely nohy. Rukama se chytla závěsu nad vanou, ale ten ke svému zděšení strhla.
„Co děláš!“ vykřikl Filip, když se na něho za dalšího výkřiku kácela. O chvíli později se i ona ocitla ve vaně, do niž stále proudila špinavá voda.
„Ty pitomče! Co jsi to tady vyved?!“ vykřikla, přičemž na ně spadl závěs.
„Ta pračka se zbláznila!“
„Ty jsi na ní seděl a stříhal jsi si nehty, co!“
Při následné snaze o vylezení z vany nohou Filip vytrhl konec hadice z pračky a voda vytekla na podlahu koupelny.
„Ježišmarja. Pálí se voběd!“ vyjekla Jana a hbitě se dostala z vany, přičemž loktem praštila Filipa do nosu a ten se opět poroučel do vany. Na kluzké podlaze ale sklouzla a praštila se čelem o umyvadlo. Pak se ozvalo zvonění telefonu.
Mokrý a s nosem, z něhož mu tekla krev, dovrávoral Filip do místnosti, kterou zahaloval dým. V ní stála u stolku Jana, na němž byl telefon a držela se za čelo, na němž měla bouli.
„Máma nepřijede. Zrovna mi volala, že si zvrkla nohu,“ sdělila mu a Filip pousmál. Ale sotva Jana položila telefon, tak mu úsměv ze tváře zmizel, protože vzápětí jeho sluch zaznamenal příval ostrých slov.