Škemrající jezevčík

18:00 - Těším se na pivo i na fernet. Nejlépe mi v hospodě chutná, jsem-li vymydlen, čerstvě oholen a sám si sobě voním. Užívám si tedy ještě před odchodem do mého oblíbeného restauračního zařízení „Za vodou“ sprchu. Slastně si bičuji horkým proudem vody obličej i tělo, ale především pohlaví. To mi dělá nesmírně dobře.

Jen, aby tam zase nebyl ten uslintaný a prosící hladový jezevčík. Stál tam včera na svých zadních bězích, škemrajíc vedle své paničky o žvanec. To mi fakt neudělalo dobře.

Hned jak jsem ho uviděl prosit u stolu, vybavilo se mi jisté podobenství. Připomněl mi mé vlastní chování. Naplno jsem si při pohledu na něj uvědomil tu svoji trapnost a ubohost. Podobně, jako on, nedostal jsem dlouho to co bych tak rád stál. Zařadil jsem tedy už i jezevčíky mezi věci, které nesnáším. Celkově jsem nervózní.

18:12 - Osušení, foukaná, oblékání, navonění.
18:31 - Odchod z ubikace.
18:39 - Příchod do hospy. (Mám to za rohem.)
18:44 - Objednávám si u pívonoše první kus.
18:52 - Donáší ho.
18:52 - 19:07 – Mlčky piji.
19:08 – K mému stolu přichází lehce ošuntělý mladší muž, (zřejmě) bezdomovec. Po tom, co se slušně dovolí, přisedá.
19:15 - Dáváme se do hovoru.
19:30 - Konverzací se potvrzuje moje domněnka o jeho statutu bezdomovectví. Kupuji mu pivo a fernet.
19:40 - Zjišťuji, že Franta (už si tykáme) je klasicky vzdělán. Mluvíme o umění i o financích. Vyzná se. Hovoří spisovnou češtinou. Cituje Senecu.
20:10 - Kupuji mu další alkohol.
20:30 - Objednávám sobě i jemu.
20:45 - Po čtvrtém pivu a třech fernetech se mu svěřuji se svými idiosynkratickými bolestmi.
20:46 - Začínám vést lehce pivní řeči.
20:48 - Hovor se stáčí na věci, situace a lidi co nesnáším, jako třeba nedomačkanou zubní pastu, jezevčíky, hřebínek bez zubů, bouchání do ramene, celebrity, komunisty, politiku, atd.
20:58 – Dávám v této souvislosti k lepšímu svou příhodu ze sprchy, která se mi stala těsně před mým příchodem do hospody. Vyprávím:

„… a ta igelitová zástěna se mi znenadání ovinula kolem mé macarátní maličkosti... Františku, věřím, že to udělala schválně. Záludně, lepkavě a slizce. Dokážeš si to vůbec představit?

„Fuj.“ Otřese se Franta. „Dívej Rendy, mě z toho dočista naskočila husí kůže.“ Vyhrnuje si rukáv a na důkaz svého tvrzení strká mi své předloktí před obličej.

21:02 - Oba se při představě toho šíleného pocitu zhluboka napijeme.
21:06 - Pokračuji ve vyprávění:
„Františku věř mi, já se bránil jako lev. Snažil jsem se proudem vody ze sebe strhnout tu lepkavou placentu, ale hned se mi to nepodařilo, protože jsem měl namydlenou hlavu a v očích mýdlo. Nejprve jsem špatně zacílil, bezhlavě a v hojném množství vystříknul jsem nejméně kubík vody do prostor koupelny.

Franta zafilozofuje:

“Účinnost igelitové zástěny zdá se být ve tvé koupelně tedy zhola k ničemu, nemýlím-li se.“

„Ano, máš úplnou pravdu Františku, je tam úplně na hovno.“

„A proč máš kolem vany tedy zavěšenou igelitovou zástěnu, když ji tak nesnášíš a jak říkáš expresivně … je tam úplně na nic?“

„Dobrá otázka Františku. No protože ji tam pověsil někdo jiný nežli já a jak jistě tušíš, neb již ověřil jsem si tvoji inteligenci, není to tudíž vana má a není to ani můj byt. Prostě tam jen bydlím.“

„No, co ti mám povídat, zkrátka způsobil jsem potopu.“ A dodávám.

„To zas bude keců.“

„Myslíš, že tvoje žena bude mít k tvému jednání připomínky?“ Otáže se.

„Žena? Co to je?“
„Domácí, akorát domácí bude mít kecy.“

„A jak jsi se z té šlamastyky proboha živého nakonec dostal?“ Zeptá se mě zúčastněně. (Trošku ho podezřívám, že je to jeho zúčastnění se s takovou pičovinou, jako je příběh ze sprchy jen hrané, aby se stal líbivým a já mu koupil další pivo.) Přesto však zaníceně ve svém vyprávění pokračuji.

„Namířil jsem pak zcela nekompromisně silný proud vody proti nepříteli a igelit se po chvíli s mlasknutím odloupnul od mých půlek.“

„Jsi opravdu chytrý.“ Lichotí mi. (Jistě zcela nezištně.)
„To musela být, pak úleva co?“
„To teda jo. To si piš. Kdybych nedržel v jedné ruce sprchovou hubici a druhou rukou od sebe neoddaloval zástěnu, jistě bych do volného prostoru koupelny udělal na znamení vítězství dvěma prsty véčko. Víš takové to „V“, jak dělal Havel při revoluci.“

Rozjařen vyprávěním, posilněn alkoholem a vědom si skutečnosti, že to mé povídání až zas tak moc Frantu nezajímá, snažím se příběh odlehčit a oživit vtípkem.

Jsa však již mírně podroušen, neodhadnu úplně přesně jeho rozpoložení a můj plánovaný přechod v legraci nejeví se příliš šťastným. Řeknu:

„No původně jsem si ho chtěl ve sprše ještě vyhonit, ale jistě chápeš, že po tom co jsem prožil mě úplně přešla chuť.

A jak to vlastně vůbec děláš ty?“

„Cože?“ Zařve, nadskočí na židli a zřetelně vidím jak mu nabíhají žíly na skráních.

„To se mě jako ptáš, jak a kde se sebeukájím?“ To snad nemyslíš vážně?

„Ježíšikriste, promiň, tak jsem to nemyslel, myslím kde se jako myješ, nebo koupeš, sprchuješ.“

Zklidní se a jakoby z pod fousů mi odpovídá: „No dobře. Já už jsem si myslel… No, nechme to teda být…“

Vidím však, že se jeho chování rázem změnilo. Pokračuje, ale v odpovědi na mou nešťastně formulovanou otázku.

„Když mám nějaký prachy, tak si jdu zaplavat do bazénu, tam se dá ve sprchách i v klidu vyprat, nebo na nádraží, ale tam po nás jdou, nebo na benzinkách, ale když žádný peníze nemám, pak zbývá jediná možnost. Armáda spásy, ale tam je to hrozný. To bych ti fakt nepřál.“

„Tak si raději dáme ještě jedno, ne?“ Přerušuji jeho rozpaky.
„Jo to víš, že jo, kde a kdy zas seženu takovýho sponzora, jako seš ty Rendy. Díky. Dám si rád. Zvlášť, když za to nic nechceš.“

21:15 - „Pane vrchní, zcela vyjímečně, dáme si ještě dvě.“ Volám do prostoru.
21:16 – 21:20 – Oba mlčíme.
21:24 – Přináší nám pivo. Mlčky si přiťuknem a pijeme.
21:25 – Zdá se mi, že Franta nad něčím dumá.
21:26 – Ještě stále mlčíme.
21:27 – Zeptám se ho tedy, abych přerušil to ticho:

„A nechceš se jít teda vykoupat ke mně?“

21:27:06 - Padám s přeraženou sanicí k zemi.