Sousedka-2

Mirek seděl u okna v autobuse, kterým se vracel z práce domu. Díval se zamyšleně přes sklo, když tu náhle spatřil před nákupním střediskem sousedku z patra. To ho okamžitě vytrhlo z letargie.
„Hrome! To je šance jí voslovit!“ pomyslel si. A ač chtěl původně vystoupit o stanici později, hned ze sedačky vstal. Proběhl uličkou, načež otevřenými dveřmi vyskočil ven.
„Hej, mladej! Kam se ženeš!? Aby ti něco náhodou neuteklo!“ rozkřikl se na něho muž, který zrovna nastupoval.
„Právě proto utíkám!“ řekl a poté rychle přeběhl přes ulici. Za okamžik doběhl před vchod obchodního centra.
„Tak. A kam šla? Měla tašku, tak to určitě šla do potravin,“ proběhlo mu hlavou. Poté vběhl do otevřených dveří. Na dlaždičkách mu však podjely skoro nohy a on vrazil do starší pani.
„Co blbnete! Ještě nezavíraj!" řekla mu ona naštvaně.
„Promiňte,“ vysoukal ze sebe a přitom se rozhlížel po lidech mezi regály. Vzápětí sousedku uviděl. Vřítil se poté jako velká voda do točícího vchodu.
„Hej! A co košík!“ vykřikl muž od bezpečnostní agentury.
„Pardon,“ vykoktal Mirek ze sebe a popadl umělohmotný košík. Za okamžik rychle prošel mezi dvěmi regály a na konci se přes jeden pátravě zadíval. Uviděl jí u pečiva.
„Perfekt. Potřebuju si koupit chleba,“ pomyslel si a rázným krokem vykročil.
„Prostě jí pozdravím a pozeptám se, jak se má,“ říkal si v duchu. Pak však náhle vytřeštil oči. Spatřil totiž souseda pana Nováka, který bydlel ve stejném patře jako on. To mu zcela vyrazilo dech.
„Ten dědek jí snad pronásleduje!“ problesklo mu hlavou, načež narazil tělem do postavených konzerv. Několik jich za rachotu dopadlo na podlahu. Přikrčen za oněmi konzervami sledoval oba, přičemž dával spadlé konzervy nazpátek.
„Já toho dědka snad zabiju!“ říkal si polohlasně a vztek v něm kypěl, když viděl, jak soused se s ní dal do hovoru. Jako bůh pomsty se za nimi plížil ve velké vzdálenosti napříč potravinami. A moc nechybělo, aby nevyletěl z kůže. Protože uviděl, jak pan Novák sousedce nese k paneláku tašku s jejím nákupem.
Večer seděl v křesle a po delší době popíjel pivo přímo z láhve. Přitom nadával na adresu souseda. Po nějaké době foukal na hrdlo skoro už prázdné láhve a v tu chvíli dostal nápad. Za okny již panovala tma. Zhasl v předsíni a zadíval se kukátkem na chodbu. Viděl jen tmu. Pootevřel dveře a se šroubovákem v pravé ruce a s rozsvíceným displejem mobilu v levé ruce pomalu došel ke dvířkům na chodbě. Za nimi se nacházely elektroměry. Rozhodl se pro radikální řešení. Vyhodit sousedce a sobě proud, a pak s ní navázat hovor.
„To by bylo, abych s ní neprohodil pár vět,“ pomyslel si. Dvakrát otočil šroubovákem. Po druhém otočení zaslechl sprostý výkřik z bytu pana Nováka a hned vytušil, že se mu jeho plán hroutí. Jako střela vběhl zpět do bytu a po zavření zmáčkl vypínač. V předsíni se rozsvítilo. Rychle zhasl. Pak kukátkem viděl, jak se na chodbě rozsvítilo. Na ní se poté objevil pan Novák a o chvíli později i sousedka.
„Dobrý večer. Vám taky vypadla elektřina? To bude tady na chodbě,“ řekl pan Novák, který držel v ruce šroubovák. Hned poté navázal rozhovor a Mirek jen vztekle supěl.
V sobotu večer Mirka zlákala oldies diskotéka. Sám nevěděl, co bylo toho konkrétně příčinou, protože diskotékám už několik let neholdoval, ale hudba sedmdesátých a osmdesátých let 20. století se mu přeci jen líbila. A tak v rytmu písniček občas dováděl na parketu. Pak se usadil s limonádou na židli a na poloprázdnou láhev pohvizdoval melodii zrovna hrané písničky. V tu chvíli náhle k jeho úžasu před ním stanula sousedka. Několik vteřin na ní užasle hleděl jako na zjevení.
„Ahojky. Co ty tady? Bydlíme vedle sebe a vůbec se neznáme,“ řekla mu.
„A..ahoj..no, to je fakt. Já tu jsem zcela náhodou. Tak to, že se neznáme, rychle napravíme!“ vyhrkl ze sebe. Za chvíli se ocitli na parketu a v rytmu písně Horečka sobotní noci měl pocit, že se ho díky ní horečka zmocňuje.
KONEC