Krtinec

„Víš proč si krtek dělá krtince?“ zeptala se mě u nedělního oběda moje družka a jedním dechem dodala: "A přestaň laskavě srkat.“

Nechápal jsem, proč ji tohle napadlo právě u oběda.

„Ale já si tu polévku jinak nevychutnám.“

„Mlaskáš a to tvoje srkání je skutečně nesnesitelné.“

Bránil jsem se: „Víš jak se jí polévka v Číně? Srká se. Kdo nesrká a nekrká uráží hostitele. Byla jsi v Číně? V Americe, nebo v Rusku? Je ti čtyřicet? Není, tak...“

„To jsou vždycky tvoje argumenty, už mě to nebaví, jdu vedle, s tebou se u jednoho stolu nedá jíst. To je opravdu takový problém jíst slušně?"

„Protože nemá kam dát hlínu. Kam by ji asi tak dával z těch svých děr,“ odpověděl jsem na její otázku.

„Nejen proto. Jaký má další důvod?“

„Tak, aby viděl z větší výšky.“ Hned jsem si však uvědomil, že to je blbost, krtek je přece slepý.

„Krtek je slepý,“ řekla důležitě.

„Tak, protože chce nasrat zahrádkáře?" zavtipkoval jsem, nevěda si z její otázkou rady.

„No tak, přemýšlej. Ty takovej… génius“ řekla s intonací někoho, kdo ví, že ostatní neví to, co ona.

„Protože to jsou jeho ventilační věže. Musí přece dostat do těch chodeb vzduch, potřebuje vzduch stejně jako horníci v dolech.“ snažil jsem se na to přijít.

„Ne. Ne. Ne. Všechno špatně. Vždyť je to učivo čtvrté třídy obecné školy.“ kroutila nechápavě svou blonďatou hlavou a jala se mi to svým učitelským tónem vysvětlovat.

„Krtek si buduje krtince, jako svou přirozenou spižírnu. Odkládá tam zásoby. Jeho potravou jsou žížaly. Překousne jim cíleně nerv a uloží si je do krtince. Žížala žije, ale nemůže se pohybovat, nemůže mu utéct.“

„To jsi opravdu nevěděl?“

Zvedla se od kuchyňského stolu a s talířem polévky v ruce se mě na odchodu do obýváku ještě zeptala: „A kdy už konečně koupíš tu novou ledničku?“

Měla ve tváři ten svůj vítězoslavný úsměv, …že má navrch a byla si jista i tím, že jsem pochopil, co mi tím vlastně chtěla říct.

Tak krtek si tedy potravu odloží do hromádky hlíny, jako my králíka do králíkárny, slepici do slepičárny, prasátko do prasečince, kravičku do kravína, lásku do srdce a máslo do ledničky.

Hlasitě jsem usrkl slepičí polévku, kterou jsem připravil k nedělnímu obědu a uvažoval o tom, jestli náhodou neudělala někde paní učitelka chybu. Ty žížaly si krtek schovává určitě někde blízko pelechu. Budu ale raději zticha. I tak mě ta má nevědomost bude zase stát peněz. Nebo, že by tím spíše myslela ty nebohé žížaly?

Pro jistotu jsem pod stolem pohnul nohama...