Výlet na kolech

Slunce pálilo z modravé oblohy a jeho paprsky nemilosrdně dopadaly na vše, i na čtveřici cyklistů na kolech, která šlapala po silnici do kopce.
„To je strašný. To se vopravdu na tu stezku kolem Vltavy nedá dostat jinudy?“ zeptal se naštvaně Patrik.
„Dá se. Ale to by sme si šíleně zajeli,“ řekl mu Lukáš.
„To je příšernej hic. Já tu vypotím snad duši,“ lamentoval dál Patrik.
„Vypotíš duši? To jde?“ zeptal se s úsměvem Petr.
„Příště pojedeme k Sázavě. K tý je to blíž!“ mínil Patrik.
„Ale tam už to máme projetý mockrát,“ řekl David.
„Já věděl, proč jsem si koupil velký držadlo na láhev,“ zkonstatoval Petr a přitom pravou rukou sáhl pro velkou umělohmotnou láhev v držadlu. Jeho úsměv mu za okamžik ve tváři zmizel, jelikož mu nešla vytáhnout.
„Zatraceně..!!“ procedil mezi zuby.
„Hele, za chvíli sme na kopci,“ ozval se David.
„Já mám dost!“ vyhrkl ze sebe Patrik.
„Krucinál! To bych do ní kop!“ nadával na láhev Petr a sotva dojel na konec stoupání, tak zastavil kolo a oběma rukama jí rval z držadla.
„No, a je venku!“ řekl vzápětí radostně, přičemž s ní zatřepal. O vteřinu později otevřel záklopku otvoru. V následující okamžiku však obsah láhev prudce vytřískl. Tekutinou byl zasažen do obličeje a poté se za výkřiku skácel i s kolem k zemi. Přitom vrazil do vedle stojícího Patrika a ten se také poroučel okamžitě k okraji silnice, přes něhož přepadl a skončil v příkopě.
Lukáš a David propukli v hurónský smích, zatímco Patrik za nadávání vylézal z příkopu. A zcela mokrý Petr seděl na silnici, přičemž užasle hleděl do skoro prázdné láhve.
„To byla pěkná blbost dávat si do ní šumák,“ řekl smějící se Lukáš.
„To nám zase ten výlet pěkně začíná!“ mínil poté Patrik.
O něco později jeli velkou rychlostí po silnici z kopce a pokoušeli se čtyřhlasně zpívat jakousi písničku, aby vzápětí Lukáš pocítil vlétnutí mouchy do úst. Okamžitě jí s použitím všech slin, co měl v ústech, vyplivnul. Pak ve zlomku vteřiny uviděl, jak mu sliny dopadly na skla cyklistických brýlí.
„Do prkvančic!“ vyhrkl ze sebe a povrchem pravé rukavice se pokusil brýle očistit. Přitom se jeho kolo rozkymácelo a on se dotkl bokem boku Patrika, který upřeně hleděl na display tachometru.
„Co blbneš!“ vykřikl Patrik a s hrůzou spatřil, jak jede k okraji silnice. Rychle se snažil kolo dostat dále od okraje, ale zároveň lehce škrtl zadním kolem o přední kolo Petra.
Petr udržel na kole rovnováhu, přičemž vytřeštil oči, když před sebou viděl tři rozkývaná kola a také vlevo cestu, na níž měli zahnout.
„Musíme jet vlevo!“ vykřikl.
V následujících okamžicích se na prašné cestě, jež navazovala na silnici, zvedly chuchvalce prachu za skřípavých zvuků, co vydávala brzdící kola. Patrik nestačil zabrzdit a skončil v hustém křoví, který zakrýval plot. Ve stejnou chvíli Lukáš před sebou spatřil otevřený kontejner. Prsty prudce stiskl páčky brzd u řídítek a vzápětí přepadl přes řídítka. Poté pocítil, jak helmou na hlavě narazil do předmětů v kontejneru. Davidovi se podařilo zahnout na cestu na poslední chvíli. Avšak při pokusu o vyhnutí se velké ceduli, která oznamovala prodej jablek, se srazil s Petrem, načež se oba ocitli na ní. A ta se pod jejich vahou okamžitě rozložila.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI