Na voru-2

Na dohněda zabarvené hladině Sázavy pomalu plul vor se čtyřmi postavami. Na rozruch kolem spouštění voru už mladící zapomněli.
„Slunce dál svítí nad Sázavou a my plujeme za zábavou,“ zapěl Petr, přičemž brnkal na struny kytary.
„Prosím tebe, co to zpíváš? Hlavně mi nerozlaď kytaru!“ ozval se Lukáš, který stál na zádi voru u kormidla.
„Buď v pohodě. Vše bude v pořádku,“ odpověděl mu Petr.
„Je to paráda, sednout si na vor a chlastat gambrinusáka!“ zvolal Patrik, který seděl na rozkládací židličce. Přitom mával pravou rukou, v niž držel láhev piva.
„Než doplujeme za Davli, tak budeš vožralej,“ mínil David.
„Jen jestli doplujeme,“ pronesl Petr a zase začal hrát na kytaru.
„Vy vpředu. Dávejte bacha, kam plujeme! A u pikovickýho mostu si musíme dát majzla na ten balvan. Je dost vody a nebude skoro vidět,“ řekl Lukáš.
„Most na vobzoru a pěkný holky na pravoboku!“ vykřikl Patrik, načež se pozornost všech soustředila na dvoumístnou kanoi.
„Ahóóój!!!“ zvolal Petr a jako všichni dvojici dívek začal mávat, přičemž se také hlasitě projevovali.
„Krucinál! Musíte dělat takovej kravál!?“ okřikl je rybář na loďce.
„Třeba vylovíte zlatou rybku. Tak rybaření zdáár!“ zvolal na něho Patrik.
„Ty už radši to pivo nechlastej. Nebo budeme lovit tebe,“ řekl mu David.
„Pluje vor po Sázavě a dobrá nálada na něm je,“ zarýmoval si za brnkání na struny Petr.
„Jestli narazíme do toho kamene, tak bude po dobrý náladě! Davide, koukej pořádně, co je před náma!“ vyhrkl Lukáš.
„Jasně kapitáne!“ řekl David a popošel na přední část voru.
„Nikde ten kámen nevidím,“ zvolal vzápětí.
„Musí bejt někde vlevo,“ řekl Lukáš, když proplouvali pod mostem. O chvíli později následoval náraz. Zpívající Patrik se na židličce převrátil a za výkřiku spadl do vody, přičemž upustil láhev od piva. Stojící Petr ztratil rovnováhu a dopadl na vor. Rychle se postavil, ale sotva udělal krok, tak se mu pod nohou ocitla kutálející se láhev. Než se nadál rozplácl se na okraji voru a přes něho přepadl.
„Moje kytara!“ vykřikl na voru ležící Lukáš.
„Je v pořádku!“ uklidňoval ho David, který k ní dolezl. Mezitím se ozývaly dvojhlasné nadávky Patrika a Petra. Ti za okamžik vlezli zpátky na vor.
„Další pivo se utopilo!“ vyhrkl naštvaně Patrik.
„Mně zase natekla voda do uší!“ bědoval Petr.
„To je toho. Radši spojte síly, ať se vodpíchneme z tohohle zatracenýho místa,“ řekl jim Lukáš. Za okamžik David s Patrikem a Petrem uchopili dlouhé bidlo, kterým hodlali odtlačit vor. To se jim dařilo, ale vzápětí se ozvalo křupnutí. Bidlo se zlomilo a všichni tři se poroučeli do vody za smíchu vodáků i lidí na břehu a mostě.
Jíž bez dalšího karambolu zdárně dopluli na soutok Vltavy a Sázavy u obce Davle a zdálo se, že po tom všem bude zbytek jejich plavby klidný.
„Aspoň byla legrace, ne,“ mínil Patrik, který seděl opět na židličce s láhví piva.
„Ještě před pár minutama si nadával jako špaček,“ řekl David.
„Mám pocit, že se nám nějak rozkližuje vor!“ zvolal Petr.
„Nešiř paniku. Taky jsem si toho všimnul. Určitě vydrží,“ ozval se Lukáš.
„Nerad bych se zase vocitnul ve vodě!" pronesl Patrik.
„Tak by jsi zase žuchnul do vody. Vono by se nic moc nestalo. Už v tom máš praxi," mínil s úsměvem David. Ve stejný okamžik se před nimi na řece objevil rychle jedoucí velký motorový člun. O chvíli později skoro proletěl jen několik metrů vedle voru, což mělo za následek velké vlny.
„Držte lahve!“ vykřikl Patrik a hned se natáhl pro dvě láhve piva.
„Každej hlavně chyťte jednu židličku!“ vyhrkl Lukáš
Vzápětí první vlna nadzvedla vor a než se nadáli, dorazila druhá. To už všichni čtyři leželi na voru a ten se náhle rozpůlil. A tak zanedlouho byly na hladině kromě trosek voru k vidění i čtyři hlavy, které hlasitě nadávaly. Po nějaké době čtveřice doplavala i se židličkami na břeh, kde byla mohutná skála. Patrik začal nadával, že přišel o piva, Petr zase poskakoval s malíčky v uších a David proklínal toho na motorovém člunu, přičemž se vrhl zpět do vody, aby vylovil uplavaný sandál. A Lukáš mezitím prohlédl kytaru a začal zpívat: „Robinson bylo mé jméno..“
KONEC