Oslíčku, natřes eura!

Já bych skoro řekl, že to je týrání zvířat. Kdybych na něj zavolal Greenpeace, měl by z toho pěknou polízanici. Asi by se nestačil divit, až by se ráno probudil, a kolem baráku by stovka aktivistů v dredech, maskáčích, s transparenty a nápisy na tričkách „One World – Green World,“ skandovala:
„Zachraňte osla! Zachraňte osla!“

Kdysi to šlo. Řekl:
„Oslíčku, otřes se!“ natřásl jsem pár zlaťáků a bylo vymalováno. Ale už před třiceti lety se to začalo zhoršovat. Nejdříve, že prý mám rozšířit služby o směnárnu. Házel do mě koruny a chtěl bony. Kurz čtyři ku jedné! Vydřiduch! A to mi vám kolikrát ani nedal nažrat. Z čeho ty peníze mám asi tak produkovat? Radek John by se divil, co za téma pro film by tady našel – „Bony a… kliď se!“ Od té doby je to jen horší. Jednou chce kuna, pak dolary, pak libyjské dináry… Začal jsem odebírat Hospodářské noviny a každý den studuju aktuální kurzy měn. Včera do mě hodil výplatu a že prý ji chce v eurech, že jede na dovolenou na Kanáry. Pak mi vynadal, že jsem ho neupozornil na nevýhodný kurz. Jsem snad Jack Stack?

S jídlem roste chuť. Nejdřív, že se musím technicky upravit na výběr z kreditní karty. Nechtějte vědět, kam mi tu kreditku strká! Dokonce si přes ní i dobíjí mobil. Jsem z toho pak celý …dobitý. Taky chce po mě rady, do kterého peněžního fondu má investovat, a ať prej mu spočítám výnosy za dvacet let. Ať napíše Koženému, ten mu poradí. Možná mu i půjčí svoje „letní sídlo“. Je teď „imrvére“ prázdné... Navíc, čím dál častěji chodí do mínusu. Chápete to? Nic do mě nehodí a chce vybírat. To se nedá dělat pořád. Vzal si auto na leasing a chce po mě nekřesťanské měsíční platby. Musel jsem zavést i internetové bankovnictví, (děsím se, kam mi připojí klávesnici) a v očích mi blikají displeje. Zkouší na mě hromadné příkazy k úhradě a já mám cvakat na základě nějakých papírů, co se jmenujou faktury. Faktury jsou nejlepší na trávení, ale musíte je aspoň pět minut žvýkat.

Kdysi mi stačilo dobře ovládat počítadlo a ščot. Později se to trochu zkomplikovalo kalkulačkou, ale pořád to ještě šlo, i když…dovedete si představit, jak se mi s těmi mými kopýtky trefuje do těch prťavých tlačítek? Ze začátku jsem dělal jednu chybu za druhou. Pak mi ale poradili, ať si kopýtka nechám zbrousit do špiček. Trefuju se teď mnohem líp, ale mezi ostatní osly moc nemůžu chodit. Posledně mi takové jedno místní macho řeklo:
„ A proč si na ta kopýtka nepořídíš nějaký vkusný lak a nálepky, cukrouši? Taková jasně červená nebo růžovoučká by se k tobě hodily.“
„ A proč si nedáš do ucha náušnici? Í - ha-ha-ha-ha.“ Smáli se mi všichni jako pominutí.
Od té doby raději sedím doma.

Pak jsem taky musel absolvovat seminář pro účetní se závěrečnou zkouškou. Byl jsem trochu v nevýhodě, protože jsem na každou otázku odpovídal:
„I - ááá,“ a oni mi to nechtěli uznat. Nakonec jsem přece jen dostal vysněný certifikát. Jsem teď opravdu certifikovaný osel.

Ale můj páníček to vede od deseti k pěti. Stav jeho konta je už mínus patnáct miliónů, ale pořád mě dál ždímá. Zvlášť potom, co si nabalil tu blonďatou „Ann-Nicole Marylin“. Prej:
„Pejsánku, ale ten diamant má jenom jeden centimetr. S tím nemůžu mezi lidi. No nic, asi ti na mě nezáleží…“ A zahoupe prsama, až se průvanem zabouchávají okna.
A ten můj blb hned letí koupit Mercedes S-class 500, aby ji uklidnil. Myslím, že by si už měl pomalu začít vyřizovat víza na Bahamy. Ať už letí spánembohem navždy do háje.

A já se půjdu pást. Já si nestěžuju, já se těším. Celý život o tom sním. Lidi se toho bojí, ale pro mě je to nirvána. Budu se popásávat na rozkvetlé louce, okusovat čerstvou travičku, kyselkavý šťovík pro lepší trávení, hopkat přes potůčky, pít jejich křišťálovou vodu a možná, až mi bude smutno po lidském teple, zaklepu na Šreka. On sice není moc člověk, ale aspoň po mě nebude chtít dvojí účetnictví a každý rok daňové přiznání s minusovým výsledkem.

A jestli se ke mně ještě někdy někdo přiblíží s prázdnou peněženkou, poženu ho sviňským (teda oslím) krokem. To si teda piště, že jo! Ať si každý své tintili-vintili poctivě vydělá.

…

Tak vidíte, přátelé, nemusíte toho moc umět, nemusíte se ani moc snažit, někdy prostě stačí jen pořádně zatřást nějakým…oslem. A že to už spousta lidí dobře umí, viďte?