Mutant 2

Mám já to smůlu. Vždycky musím být až ten druhý. Zapomněl jsem se představit. Jmenuji se Mutant 2. Ta dvojka ve jméně už něco napovídá, že? Nejsem nějaký šlechtic, abych se mohl honosit tím, že jsem v druhý v naší rodové linii. To ne. Jsem jenom prachobyčejná kopie, ještě navíc nepovedená. Mutant Jednička jim totiž utekl. Přestalo ho bavit dělat u filmu, a tak jsem na to zbyl já. A co mám asi tak dělat?
Hraní v hororech jsem nikdy neměl rád, a teď tady mám za úkol strašit ječící puberťačky. Ani nevím, co to natáčíme. Ale nedivím se, že se mě ty holky bojí. Jsem potvora se čtyřma řadama zubů, křivejma nohama a smrdím. Navíc mám ještě fialový oči. Dokonce mám těch očí pět. Kterej blázen mě vymyslel, to by mě opravdu zajímalo. Je pravda, že moje filmy mají lidi rádi, ale jak k tomu přijdu já? Plat taky není nic moc, a stejně si ho ani neužiju. Kdykoliv někam přijdu, všichni zmizej. Tak už jsem to vzdal. Momentálně bydlím v rekvizitárně, protože někoho, jako jsem já, do podnájmu nevezmou. Na druhou stranu, kdybych nepracoval tady, žil bych jako bezdomovec. Stejně to chci změnit. Už pár let šetřím na plastickou operaci, peněz mám dost, tak teď už jenom najít doktora, kterej by mě dokázal operovat, aniž by se u toho, no, mírně řečeno, poblinkal. A pak už jenom pošlu pohled z Hollywoodu.
Jenže teď si na to musím nechat zajít chuť, už zase po mně něco chtěj, asi mám někoho sežrat. No jo, je to tady.
„Mutant 2, na scénu!“