Silné nervy k zapotřebí

Rodina oblečena v černém tiše naříká, proč ona, nejmladší, nejchytřejší a nejkrásnější z nás. Byla hodná, starala se o svá zvířata, pomáhala druhým, vychovala několik generací štěňat, která doteď poslouchají své majitele.. Sestře pomáhala se synem. Uznávám, byla poněkud naivní, ale to je přece skoro každý. Každý má své sny a přání, doufá v ně. My jsme měli sen, sen, který mají každí rodiče. Aby jejich dcera vystudovala, aby se vdala, aby měla hodného manžela..
Teď nezbývá nic jiného než truchlit. Přání se nikdy nesplní..
„Pane doktore a trpěla moc?“
„Paní Janoušková, obávám se, že ano..“
Chvíle ticha, maminka se zvedá ze země, kam upadla, protože tatínek už tam leží, zhroucen strašnou pravdou, a tak ji nemohl chytat.
„Můžeme ji ještě naposledy vidět?“
„Ano, ale ten pohled nebude příjemný.“
„Víme, ale prosím…“

……………

V márnici
Rodiče se sklání nad bílou plachtou, kde teď spí jejich druhorozená dcera.
Doktor-patolog odkrývá látku z hlavy.
„Pane bože, co to má na čele?! To je nějaká posmrtná vráska? To je, to je hrůza.."
Žena v černém se opět skácela na zem, pod svou mrtvou dceru, a to říkala, že nikdy u ní nebude klečet.
„Pí Janoušková, ne, vidíte tyhle rýhy? Tak tady na tom místě je enter a tohle je shift.. Ta slečna skonala na klávesnici svého osobního počítače.“
„Néé, to není možné, vždyť notebook byl její nejlepší přítel, tak jak by nám mohla umřít na něm?“ Opět záchvat pláče.
„Domnívám se, že PC, nebo tedy lépe řečeno internet byl hlavní příčinou infarktu, ale nemohu vyloučit cizí zavinění. Navíc jsem zjistil silně skousnutý jazyk, rozkousané rty a pravou ruku zdeformovanou od nějakého předmětu. Jakou velikost má Vaše myš?"
„No asi takovou…“ (ukázáno)
„Ano, to by souhlasilo, pravděpodobně před tím, než ji trefilo, silně svírala myš.“
„To není možné, vždyť jsem Vám řík-… Moment, říkal jste cizí zavinění? Možná Vím, kdo byl příčinou jejího infarktu. Nějakou dobu si psala s nějakým Pražákem, jeho zaměstnání nám z nějakého důvodu nechtěla říct.. Vždycky říkala, že na špatné zprávy dost času..“
(Později zjištěno, Jan Peterka – nájemný vrah) Hlučné vysmrkání..
„Kdybych já měl pušku, sestřelil bych mušku.“ Tatínek již blázní, ale nedivme se mu.

………………

Před úmrtím Simony Janouškové
Čas a myšlenka
19:13 „Já do toho počítače prásknu!“
19:14 „No vidíš, že taky umíš jet normálně..“
19:16 „To si z snad ze mě děláš srandu ne, zase vypadáváš? Tak to teda ne….!“
19:18 „Prosím, počítačku, jenom chvilinku, co ti to udělá..“
19:19 „Jooooo, hurááááááááá, supeeeeeeeeeeeeeer!“
19:20 „Nenenenenenenenene nééééééééééééé..“
19:21 „Uaaaaaaa, já tě zabiju, zabiju, zabiju a bude mi srdečně jedno, na čí hlavu spadneš ze třetího patra..“
19:25 „Jojojo, konečně si se umoudřil..“

Na icq
19:25 Simonka: tak už konečně mi to funguje
19:26 Elfíček: Promiň, musím končit, ještě tu mám klienta..

„Krucinál, tak já si to schválně přizpůsobuju, abychom si mohli chvíli pokecat a nic..
Mě určitě klepne..“
Najednou se prudce otevírají dveře a ve dveřích stojí smrtka..
„Jéžišikriste, kde mám ty žvejkačky airwais black mint ..
No tady někde byly, kdo mi je zase sežral..!!!!!“
……………………………………………………………………

Nad rakví
„Jo milá holka to byla a pracovitá, upřímnou soustrast..“