Machine Nr. 4

„Upozornění: Obsahuje občas velice sprostá slova!“

Nevím jak začít. Nerad se k této události znovu vracím… No, prostě se to všechno stalo v jednom oblíbeném baru, kam jsme často chodívali, vždy při sklonku pátečního večera. Seděli jsme na vysokých barových židličkách a pili, někdy až pozoruhodné, mozkolapy.
Čtyři playboyové, které okukovala krásná barmanka. Ne nadarmo se nám říkalo „mašiny“. No… tedy, alespoň mezi sebou jsme si tak říkali. Jack, alias „Machine 1“, Steve „Machine 2“, Theodor (Úchylný jméno! Přeje si, abychom mu říkali Theo. Jeho pravým jménem ho nazýváme pouze v přítomnosti nějakých dam. Nemusím vám říkat že, že ho tím pokaždé pěkně naserem.) Tak tedy Theodor, alias Theo, alias „Machine 3“, a nakonec já – Trevor s pořadovým číslem 4.
Snad chápete, co naše přezdívky znamenají. Samozřejmě podle toho, kdo dostal nejvíce ženskejch „do postele“. Píšu to v uvozovkách, neboť se na postel většinou ani nedostalo. Ta čísla na konci není pochopitelně počet zasunu, ale takové pořadí. Nevím, jak je to možné, ale stále se udržuju na poslední příčce.
Tak tam tak sedíme, kecáme a popíjíme.
„Kluci,“ povídá Jack. „Včera jsem měl babu. Pánové, ta jí měla jak vrata od sloního chlíva. No, řeknu vám, nevím, kolik toho najezdila, ale plaval jsem v ní jako moucha v oceánu.“
Omluvte jeho slova, ale Jack byl hrozně vulgární a vždycky říkal všechno na rovinu. Samozřejmě si nemohl odpustit poznámku na mojí osobu: „A kdy tys měl naposled ženskou, Trevore? Jak to s tebou vůbec vypadá?“ A já na to: „Hele, stačí jedna a doženu Thea. A pak to vezmu přes Steva rovnou k tobě.“
„Héé, to bys musel vošukat mraveniště…!“ Neušetřili mě ani jejich ponižujícímu smíchu. Přesto všechno měl Jack bohužel pravdu. Myslel jsem, že se nezeptá, ale vzpomněl si. „A jak jsi vůbec dopadnul s tou, jak si s ní odcházel minulý týden?“ Ani se mi nechtělo odpovídat. „Ále, když jsme byli v autě, uvědomil jsem si, že nemám gumu. Tak jsem měl po ptákách. A ona taky. Tak jsem prstoval a prstoval, div jsem se nepropěstoval až do Austrálie. Byl to pro mě krásnější pocit než pro ní, když se udělala. Ještě teď nemůžu pořádně držet ani pivo.“
Každej se samozřejmě ihned chytil za hlavu…
„Jsem zvědavej, kdo zaboduje dneska večer!“ pronesl někdo, myslím, že to byl Jack. Všichni ostatní jen přikývli. A vsadil bych se, že si každý v duchu pomyslel, že to bude právě on. Já jsem byl po předchozích zkušenostech raději více skeptický, ale pro jistotu jsem se ujistil, zda jsem si opět něco nezapomněl. ...Vše je v pořádku. Večer může začít...
Za hodinu se do baru nahrnulo více lidí a začala hrát hudba. Uprostřed byl malý taneční plácek, na kterém se již vlnilo několik „důchodců“.
„Dneska je to bída,“ vyslovil Steve nahlas svou myšlenku.
„Málo ženskejch.“
„Je to nějaký mrtvý,“ souhlasil s ostatními Theo.
Jack už seděl s nějakou slečnou kdesi v rohu podniku.
„Támhleta není špatná,“ ukázal pak Steve na sedačku za tanečním parketem.
„Blázníš? Tý je tak šestnáct!“ rozhořčil se Theo.
„No a? Jednou jsem už takovou měl a nebyla tas tak špatná!“
„Fakt?“
A už jsem přesně věděl, co se honí Theovi v hlavě. Už se chystal vstát, když vtom do baru vešla nějaká žena. Mohlo jí bejt takovejch osm a dvacet..., ale ta vypadala! Hezká, štíhlá postava, pěkně namalovaná... a byla sama! Na čele jako by měla napsáno: Pojď si pro mě, Trevorku! Dneska večer se chci svíjet pod tvým svalnatým tělem. (No, s těma svalama jsem to trochu přehnal, ale jinak bych to takhle nějak viděl.)
„Steve, Theo, ta bude dneska moje!“ Nechápu, že jsem si nemohl všimnout, jak se na sebe oba podívali.
„A já se s tebou, Trevore, vsadím, že jí neošukáš ani za měsíc!“
„Proč? Vy jí znáte?“
„Ne. Ale připadá mi to tak.“
A to bylo pro mě slovo do pranice. Pak jsem udělal nejhorší věc, co jsem kdy mohl udělat.
„Tak dobrá. O co!“
„O flašku Beama.“
Chvíli jsem přemýšlel. Z jejího vzhledu a chování jsem usoudil, že to nebude zas tak těžká kořist. Možná jsem byl v tu chvíli trochu napitej, neboť jsem, i přesto, že se mi na tom něco nezdálo, souhlasil.
„Platí!“
Ihned jsem zpozoroval, kam si sedla. Vstal jsem, nadýchl se a vykročil za svým cílem. V hlavě se mi přemítalo, co řeknu. No prostě... pozval jsem ji na drink a ona souhlasila. Posléze jsem již seděl vedle ní a povídal si. Až mě překvapilo, jak byl přívětivá, milá a jak na mě kroutila očima a já si za chvíli říkal: „Ta je moje. Ta mě chce!“
Vzápětí se dostalo na choulostivější téma a když jsem věděl, že tím nic nezkazím, otázal jsem se jí, zda by se nešla projít ven. Souhlasila a já si již v tu chvíli mnul pod stolem ruce. Když jsme odcházeli, viděl jsem, jak se Steve a Theo na mě dívají a přitom si mezi sebou prohazují nějaká slovíčka. Pak se otočili a oběma se začala klepat záda.
„Čemu se doprdele smějou?“
Ze zamyšlení mě vytrhla čísi ruka, která mě vytáhla ven. „Ta je nějaká nedočkavá,“ pomyslel jsem si. Sotva jsme došli na trochu opuštěné místo, kam se nedoneslo světlo ani z okolních lamp, přitiskla se ke mně a začali jsme se líbat. Rukou jsem počal studovat její tělo. Chytla mě pevně za zadek a mě tak napadlo, že bude asi pěkně dravá. Chytil jsem jí taky za zadek... hmmm, hezky pevnej. Druhou rukou na prsa... no, nějaký malý, ale to neva. No a pak hezky pomaličku mezi její, vsadím se že hezky rozpálený, stehna...., ale co to...! Otevřel jsem oči dokořán a odsunul se.
„Co se děje? Neříkej, žes o tom nevěděl... brouku?!“
Mé nadšení ihned povadlo (nejen nadšení)! A celý rozechvělý jsem se rozutekl do baru. Vrazil jsem dovnitř a namířil si to přímo ke Stevovi a Theovi.
„Vy kreténi, Tohle vám nikdy nezapomenu!“
Mohli se pochopitelně umlátit smíchy. Koupil jsem jim flašku, kterou jsem stejně z polovičky vyprázdnil sám. Ó bóže! Jak otřesný a ponižující to zážitek! Už nikdy víc! Nikdy!!!