Netypický Silvestr

Protože Silvestr je přece jen jednou za rok, jak mi pojednou došlo, rozhodl jsem se, že příchod Nového roku pořádně oslavím. A tak netrvalo dlouho a vyrazil jsem do nejbližšího obchodu. Mou pozornost hned upoutaly lahve šampaňského. Nevím, jak se to mohlo stát, ale nákupní vozík se mezi regály patrně mým přičiněním rozjel tak rychle, že náhle nebyl k zastavení. Ještě jsem stačil klopýtnout a dopadnout do vozíku, abych v poloze ležmo s roztaženýma rukama a nohama spatřil blížící se regály zaplněné lahvemi.
Náraz to byl dost velký. Několik nakupujících lidí u onoho regálu náhle nestálo. Já jsem udělal stojku zakončenou saltem a kombinovanou kotrmelcem, přičemž se lahve šampaňského rozletěly všemi směry. Jedna láhev se mi ocitla v rukou a já i s ní dopadl na podlahu, která byla vyleštěná. A tak mě neminulo projetí se po ní.
Má jízda po podlaze skončila nárazem do muže v plášti, což byl vedoucí obchodu. Za hlasitého nadávání muž zapadl do mrazícího boxu, v němž se okamžitě vztyčil.
„No, koukám, že vám uklízečka pěkně tu podlahu vyleštila,“ řekl jsem mu a snad ze zvyku jsem najednou otevřel šampaňské. Gejzír stříkajícího šampaňského zasáhl muže přímo do jeho otevřených úst, což se mu vůbec nelíbilo, protože dávivě zařval a přepadl přes okraj mrazícího boxu.
V obchodě okamžitě nastalo pozdvižení. Několik iniciativních nakupujících se ke mně seběhlo se skleničkami. Personál prodejny pro to neměl moc pochopení a začal mne honit. Prchal jsem se stříkajícím šampaňským napříč obchodem a pak ven. Nedaleký lesopark mi pomohl k setřesení pronásledovatelů.
Nikterak mě to neodradilo a v jiném obchodě jsem překvapivě v poklidu nakoupil jak šampaňské, tak i velké množství pyrotechnické zábavy, což vyvolalo údiv několika nakupujících.
„To hodláte pořádat soukromý ohňostroj?“ zeptal se mě jeden z nakupujících.
„To není špatný nápad!“ zněla má odpověď, načež další pyrotechnické věci skončily v nákupním vozíku.
„Člověče. Vy asi máte přes rok malé sebevědomí, že?“ řekl mi další nakupující.
„Vážně? Vy jste ho měřil?“
„Myslím, že bych ho ani měřit nemusel.“
S přeplněným nákupním vozíkem jsem pak dojel k pokladně. Paní, co seděla u pokladny, vytřeštila oči, až se jí protočily panenky. Nic však neřekla a ještě mi dala lékárničku.
Ač jsem si vzal dva batohy, přesto na můj nákup nestačily. První řidič autobusu dal na rady cestujících a zavřel mi dveře před nosem. Druhý autobus dokonce ani nezastavil a jen kolem zastávky projel. To mě trochu překvapilo. Pravda, vyhlížel jsem jako rachejtlový dikobraz, ale nakonec se mi podařilo vplížit se do autobusu, ve kterém podřimoval řidič na konečné.
Následně nastupující lidé do autobusu byli mou přítomností překvapeni a někteří z nich dokonce do zcela prázdného autobusu raději nenastoupili. Ačkoliv bylo kolem mne dost místa, tak jsem si nemohl sednout kvůli trčícím rachejtlím. Zanedlouho jsem v jedné zatáčce ztratil rovnováhu a tíha obou batohů se projevila pádem na podlahu. Z batohu se vykutálelo velké množství kuliček všech možných barev a velikostí. Několik cestujících na ně šláplo, a to neměli dělat. Jednalo se o bouchací kuličky. Vzápětí se ozvalo mnoho ran. Snažil jsem se sbírat rozkutálené kuličky, ale v následné panice to nebylo dost dobře možné. Ke všemu se nějakým způsobem aktivovaly i dýmovnice a chaos byl dokonán.
Autobus, ze kterého se valil dým a ozývalo se práskání i nadávky lidí, jsem opustil po čtyřech. Raději jsem se co nejrychleji vzdálil a zároveň se mě zmocnil pocit, že tenhle Silvestr bude opravdu poněkud netypický.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI.