Netypický Silvestr-2

Po příchodu domu mě zcela ovládla silvestrovská nálada. Hned mně do oka padla zavěšená kytara na šňůrách na balkoně. Ač jsem na ní dlouho nehrál, tak se mi najednou zachtělo si na ní zabrnkat. Šlo to poněkud ztuha a žádné tóny se z kytary nelinuly, což mně bylo divné.
„Asi je na ní málo strun,“ napadlo mě a na kytaru jsem přimontoval další struny. Kytara pak vypadala divně a co do počtu strun, byla podobná harfě. K mému překvapení však ani přidání strun kytaře nepomohlo. Byla to záhada. Teprve po delší době mému zraku neuniklo, že se táhne od kytary nějaký kabel zakončený tím, co se strká do zásuvky.
„Aha. Vždyť ona je vlastně elektrická!“ vzpomněl jsem si a zapojil ji do zásuvky.
„To teď bude hraní!“ pomyslel jsem si a moje prsty rozezvučely co nejvíce strun najednou. Ozval se příšerný zvuk. Snažil jsem se kvičící zvuky nevnímat, ale to dost dobře nešlo. Narval jsem si tedy do uší velké množství vaty a zdálo se mi, že zvuky nezní už tak hlasitě.
Moje hraní netrvalo dlouho, protože se ozvala velká rána, kterou jsem zaslechl. Na kytaru opět nešlo hrát a ještě náhle zavládla v bytě tma. Po delší době mně došlo, že jsou vyhozené pojistky. Nahodit se mi je v bytě nepodařilo ani pomocí úderů kladívka. A tak jsem popadl šroubovák a hodlal je nahodit na chodbě. To se taky moc nepovedlo, protože se mně navíc podařilo vyhodit pojistky všem sousedům na patře a brzo se ozval z jejich bytů křik. Urychleně jsem se vrátil do bytu a dveřním kukátkem pozoroval, jak se opilí sousedé navzájem obvinují z toho, který z nich všem vyhodil pojistky.
Když zase proud fungoval, chtěl jsem si zpříjemnit poslední večer v roce rockovou muzikou. Neváhal jsem pustit několik cédéček najednou. Ta zvláštní směsice hudby mě zcela uchvátila. Po zapálení deseti dlouhých prskavek jsem se s nimi v rukách roztančil. Všelijaké mávání rukou nebylo zrovna moc dobré, protože lampa v obývacím pokoji se nebezpečně rozkývala a dopadla mi na hlavu. Já jsem byl tak roztančen, že mi to došlo až po nějaké době. Když jsem jí odhodil do dálky, postarala se o to, že velké zrcadlo přestalo existovat. Pak se ozvalo zuřivé bušení a zvonění. Po dotančení a otevření dveří jsem na chodbě spatřil souseda pana Bezouška, který bydlel na stejném patře.
„Okamžitě ten rámus vypněte!“ rozkřikl se.
„Já vás nějak špatně slyším. Vy máte něco s hlasivkami?“ zněla má otázka, přičemž jsem se nadále pohyboval v diskotékovém rytmu a než mi stačil odpovědět, chytla mu od prskajících prskavek část oblečení. Začal se taky všelijak pohybovat, ale do tancování to mělo daleko. Pak se náhle s křikem rozeběhl do svého bytu. Z něho se pak ozvala velká rána, kterou doprovázel hluk sprchy. Mně přitom došlo, že mám stále v uších vaty. Po jejich vyndání k mému sluchu dolehl příšerný rámus hudby. A protože se objevilo na chodbě několik naštvaných sousedů, kteří měli na uších nasazená sluchátka proti hluku, raději jsem rockovou muziku vypnul.
Jakmile se začala přibližovat půlnoc, tak jsem se chopil dvou láhví šampaňského. Když začalo odpočítávání, pořádně jsem s nimi třásl a pak úderem půlnoci obě otevřel. To však nebyl zrovna nejlepší nápad. Prudký dvojitý proud vymrštil zátky k oknu a rozbil jej. Pak jsem zahlédl, jak obě zátky mizí ve tmě. Poté někdo venku vykřikl a nějaká postava držící se za obě uši prchala napříč ulicí pryč. Venku vzápětí nastalo odpalování rachejtlí. Nechtěl jsem zůstat pozadu. Vrhl jsem se na balkon. Jednu hrst bouchacích kuliček za druhou jsem prudce házel přes balkon dolů. Většina těchto kuliček dopadla na les antén pana Telky, které měl na balkoně. Vyklonil se a začal mi nadávat, ale poté, co byl zasažen několika kuličkami, zařval a zmizel.
Netrvalo to dlouho a vyběhl jsem před dům. To už vedle sídliště odpaloval místní vynálezce pan Pokustón svůj ohňostroj a jako tradičně mu to bouchalo nejen ve vzduchu, ale i všude možně na zemi. Já si dal tu práci a všechny rachejtle jsem dal dohromady, přičemž ke všem vedla jedna odpalovací šňůra.
„Pozor, vyletí spousta rachejtliček!“ zvolal jsem na všechny přihlížející a šňůru zapálil. Bezpeční odstup mnoha desítek metrů byl na místě. Ale stejně nestačil.
Zanedlouho se ozvala mnohonásobná exploze doprovázená duněním, tlakovou vlnou a chvěním země. Ti, co nezalehli, ty srazila tlaková vlna. Obrovský gejzír všech možných barev zároveň tryskal všemi směry. Začalo to připomínat výbuch sopky a také zemětřesení. Když to vše utichlo, bylo celé sídliště potmě. Několik aut bylo převrácených a jiná hořela. Došlo mi, že jsem to asi trochu přehnal. A tak mě okamžitě na Nový rok kdekdo začal honit. A mně bylo jasné, že na tenhle Silvestr hned tak nikdo nezapomene.
KONEC - Nashle v novém roce o)))