Podlouhlá zásilka-2

Karel dotáhl podlouhlou zásilku ke dveřím výtahu, načež stiskl tlačítko a o chvíli později kabina výtahu přijela. Rychle dveře otevřel a balík do kabiny vsunul. To se mu sice podařilo, ale zásilka zůstala stát zapříčená v kolmé poloze.
„Zatraceně!“ vyhrkl a vší silou do ní rukama strčil. To mělo za následek, že balík dopadl svou horní části na zadní stěnu kabiny. Zároveň při prudkém pohybu ztratil rovnováhu, načež se ocitl na zásilce. Přitom mu na hlavu spadl kryt zářivky a on dopadl na podlahu. Přičemž se ve stejný okamžik dveře výtahu zavřely.
„To bych do toho kop!“ rozkřikl se, načež se kabina rozjela, což ho překvapilo.
„Krucinál! Kdo si mě přivolal?!“ vyhrkl a snažil se postavit. Vzápětí výtah zastavil a dveře se otevřely. Muži se psem se naskytl pohled na postavu v modré uniformě, která v ležící poloze objímala zpříčený balík.
„Co to tady vyvádíte?“ zeptal se překvapeně muž. Jeho pes okamžitě za štěkotu vběhl do kabiny. On ho hned následoval, protože měl psa na vodítku, aby vzápětí vrazil do zásilky a praštil se o ní nosem.
„Aúú!“ vyjekl muž, jemuž spadly brýle.
„Co po mně šlapete!“ ozval se Karel, který se opět octil na podlaze a se psem na sobě. Ten ho přitom začal olizovat po obličeji.
„Pozor, moje brejle!“ vykřikl muž.
„Jau! Moje ruka!“ vyjekl Karel, načež mu na hlavu dopadl mužův klobouk. Ten se shýbl pro brýle a ve stejný okamžik se opět zavřely dveře od výtahové kabiny, a ta se dala znovu do pohybu. Ohnutý muž neudržel rovnováhu a přes snahu o zachycení se stěn dopadl na Karla.
„Moje záda!“ zaskuhral muž.
„Můj hrudník!“ vysoukal ze sebe Karel.
„Chyt mě houser!“
„Hlavně ze mě slezte!“
„To nejde. Kam jedeme!?“
„Já nevím. Někdo si nás přivolal.“
„To je strašný!“
„To tedy ano!“
O chvíli později dojel výtah do pátého patra. Když se otevřely dveře od výtahu, tak žena stojící na chodbě úžasem vytřeštila oči. Z kabiny výtahu vyběhl za štěkotu pes, který na ni skočil a povalil ji na podlahu. Za ním doslova v leže vyjel hořekující muž, stále svírající v ruce vodítko. Pak na ni i na muže částečně dopadla podlouhlá zásilka. Kterou vztekle z výtahu vyhodil Karel.
„Pane Horák, co se vám to stalo!?“ vydralo se z úst ženy.
„Mám housera!“ odpověděl jí muž.
„Dobrý den. Já se vomlouvám. Já jsem pošťák a mám tady zásilku pro tu firmu, co je tady na patře,“ řekl Karel, přičemž obouručně popadl podlouhlý balík. Za okamžik jej táhl dlouhou chodbou, zatímco se od výtahu nesl štěkot psa a nadávky. Žena poté s mužem nastoupila do výtahu a Karel dotáhl zásilku na konec chodby.
Zastavil se před dveřmi, na nichž byla cedule s názvem firmy, pro kterou měl balík. Stiskl dlouze zvonek, přičemž se zadíval na nevelký papír přilepený na dveřích. Na něm bylo napsané, že se firma odstěhovala do jiného města.
„No, to snad néééé!!“ vyjekl Karel a začal vztekle bušit do balíku. Představa, že se s podlouhlou a těžkou zásilkou potáhne zase nazpátek ho přiváděla k nepříčetnosti.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI