Výlet do Ostravy

V následujícím příběhu vám vylíčím, jak jsem si vyrazil na skvělý zápas do Ostravy.
Domluvil jsem se s mým bratrancem, který je vášnivý fanoušek, že v sobotu vyrazíme na fotbal. Po obědě, který byl jako pro dřevorubce, jsme se vydali na vzrušující výpravu. Jeli jsme bratrancovým autem, které se podobá sportovnímu vozu, když zavřete oči. Po cestě jsme potkávali další fanoušky a spoustu švestek, které měly zvýšenou pohotovost. Auto jsme zaparkovali poblíž stadionu, co by kamenem dohodil jen stěží, pro případ, že by na stadioně nastaly nepokoje. Když jsme došli ke stadionu, tak jsme byli svědkem události, kterou si budu pamatovat napořád.
Za turnikety do jednotlivých sektorů stáli pořadatelé, kteří každého kontrolovali, jestli nemá něco, co na stadion nepatří. Před námi procházel jeden dvoumetrový Chachar, který přišel k pořadateli, který byl vedle něho jako trpaslík, a řekl: „Šáhni na mě a si synem smrti!“ Pořadatel zůstal stát jako opařený a nechal projít tohoto Chachara i tři lidi co stáli za ním. Poté jsme se odebrali do kotle. V kotli už byla spousta lidí, kteří se nemohli dočkat začátku zápasu. A dočkali jsme se, zápas začíná.
V kotli nastává atmosféra jako při gladiátorských zápasech. Zpívali jsme krásné chorály, které jsou mládeži nepřístupné, proto je zde z etických důvodů nemůžu napsat. Všechno dění v kotli řídí člověk s megafonem, který vylézá na ohrazení a rozdává pokyny, co se bude řvát, nebo co se bude dělat. Baníku se podařilo něco neočekávaného, vyhrál. Pro nás to byla skvělá zpráva, pro fanoušky Brna to však už tak veselé nebylo.
Tak jsme vyrazili zpátky k našemu „sporťáku“ a vydali se na zpáteční cestu. Byl to skvělý zápas, okořeněný výhrou, takže si nebylo na co stěžovat. Měl jsem z výhry takovou radost, že mi ani nevadilo, že jsem v neděli téměř nemohl mluvit, ale to je daň z kotle, který opravdu vřel.