Lidská řeč

 

Lidská řeč je jedním ze základních typů přenosů informací u lidí. Tento typ přenosu informací lidé využívají často velmi krkolomně a neefektivně, přesto jej považují za důkaz jejich postavení na vrcholu evoluce.

K tomu, aby člověk mohl používat tento typ komunikace, musí mít bezpodmínečně dvě zařízení. Přijímač (uši) a vysílač (ústa). Pakliže nevlastní obě zařízení, je ve společnosti silně degradován a musí používat jiné typy komunikace.

 

Způsob fungování je velmi zajímavý. Vysílač používá k rozšíření informace dynamické vlnění ve vzduchu, ale skoro vůbec ho nesměruje, takže k příjimači protějšku se dostane pouze zlomek původního výkonu. Kulovité šíření má mnoho výhod, ale také nevýhod. Například pokud chce jedinec rozšířit informaci mezi více jedinců najednou, stačí ji vyslat jednou a ostatní jedinci ji zachytí (pokud splní podmínky, které budou popsány dále). Ovšem nevýhodou je, že může dojít k nežádoucímu šíření informace. Proto si lidský druh vyvinul změnu intenzity vysílače, který omezuje dosah a také tomu pomáhá zvláštní způsob kryptografie, jemuž říkáme jazyk.

 

Rádius rozšíření komunikace je velmi malý, záleží na kvalitě přijímačů a hlasitosti vysílačů, ovlivňuje jej i rušení v okolí a pohybuje se od 20cm do 30m.

 

Lidská řeč používá mnoho různých protokolů. Ty se dělí do několika skupin. Základními skupinami jsou jazyky, kryptokomunikace a nouzový protokol. Jazyky jsou protokoly, které se lidé učí již od narození. Existuje jich několik stovek, každý má dokonce několik variací. Důležité je, že jsou vzájemně nekompatibilní. Někteří lidé umí pouze jeden jazyk, někteří se jich dovedou naučit i více. Podle toho, do jaké míry daný člověk umí protokol, může vysílat a přijímat různorodější a přesnější informace. Za standartní jazyky (takové, jaké by uměl používat každý alespoň k umožnění základní komunikace) dříve patřila latina, poté byl vytvořen umělý jazyk esperanto (ten se ale neuchytil), dnes je za ně považována angličtina, někdy francouzština a též španělština.

 

Kryptokomunikační protokoly jsou používány velmi složitě, ani sami lidé jim často nerozumí. Podle toho, co se povedlo zjistit, je lidé většinou používají nevědomky, ovšem jsou jedinci, které je do jisté míry umí používat vědomě a rozumí jim. Tyto protokoly se používají ve spojení s jazykem. K přenosu informace používají malé změny jazyka. Například hlasitost, tón, rychlost. Pomocí kryptokomunikace může přenést osoba důležité informace o svém zdravotním stavu, náladě a věrohodnosti či důležitosti informace přenesené pomocí jazyka. Pomocí kryptokomunikace jsou někteří lidé snadno ovlivnitelní (viz manipulace, psychologie).

 

Nouzový protokol umí používat prakticky bez výjimky každý člověk. Pomocí tohoto protokolu se jedinci mohou svolávat, upozorňovat na nebezpečí či volat o pomoc. Někteří sem zahrnují i souhlas a nesouhlas.

 

Díky principu šíření je možné dosáhnout skoro plně duplexní rychlosti (oba jedinci přijímají i vysílají současně), zde se však projevuje zajímavá anomálie. Ženy zvládají duplexní přenos mnohem lépe než muži, u kterých má tento způsob přenosu často velmi rozporuplné výsledky. Díky této vlastnosti je možné využívat výhody peer to peer sítí, někteří jedinci ji dokonce využívají pravidelně ke zvyšování hladiny endorfinů v krvi a nazývají tuto činnost hra na tichou poštu.

 

Lidská řeč se šíří vzduchem, což má výše vypsané nevýhody. Lidé se je ale naučili mírnit. Například pro větší rádius používají zařízení zvané telefon (ale v tom případě musí telefon používat obě strany), případně mikrofon, který zesílí výkon vysílače a zvýší dosah kulovitě.

 

Pokud chce jedinec rozšířit informaci mezi mnoho jedinců, používá k tomu zařízení zvané rádio. To převede řeč do elektromagnetického vlnění. Ostatní jedinci musí vlastnit rádiové přijímače, které vlnění převedou zpět na řeč a ta je opět zachytitelná ušima.

 

Pokud chtějí mezi sebou pomocí řeči komunikovat dva jedinci, ale neumí žádný společný jazyk, používají třetího jedince, jež se nazýva překladatel. Ten převádí jeden jazyk do druhého a funguje tedy jako prostředník.

 

Při válečném konfliktu se dokonce používá i kryptografie. Jedno zařízení zaznamená řeč a převede ji do nesmyslné změti zvuků a druhé stejné zařízení tuto změť převede zpátky. Podobně jako rádio.

 

Pokud lidé chtějí zaznamenat část komunikace na delší čas, používají k tomu buď záznam textový, nebo zvukové nosiče (dříve se používali kruhové desky, magnetické kazety, dnes se používají kompaktní disky a polovodičové nosiče). K těm je ale třeba přehrávač.

 

Všeobecně je lidská řeč zbytečně pomalá, složitá a nespolehlivá. Navíc je omezená dosahem a směrováním.