Bankovní loupež

Jsem člověk-chodící trapas. Už mě vážně nic nepřekvapí...

Byl jeden letní den a já byla u táty v práci. Pracuje v bance, jako regionální ředitel. Zrovna si něco vyřizoval a já se usadila na jeho židli a točila se. Už odmala je to má ideální činnost. A v tom mě zaujalo něco pod tátovým stolem. Že by nějaká hračička na uklidnění případných nervů? To mě nenechalo klidnou. Podívala jsem se na to zblízka a zkusila na co to vlastně je. Vyklápěla se tam taková placička. Hm celkem nuda. Ale proč si s tím nepohrát? Nahoru, dolů, nahoru...

Z kanceláře sekretářek jsem slyšela mužský hlas. "Měli jsme hlášeno tísňové volání od ředitele, je vše v pořádku?" Hrklo ve mě. Ta věc..?! To už mě volala sekretářka. Asi jsem pěkně zrudla. "Co se stalo?", optala jsem se nevině. Policista zopakoval to, co už řekl. Sekretářky se na mne tázavě podívaly. "Ehm, potřebuju na záchod", vykoktala jsem a zbaběle se vytratila. "To je v pořádku, dcera ředitele", slyšela jsem ještě sekretářku.

Sekretářky se na nic nevyptávaly, měly hodně práce s ukecáváním policistů kvůli protokolům. Já jsem se cítila hrozně a radši rychle vypadla. Na strážnici jsem ještě slyšela policistu: "Měli jsme hlášeno 16 tísňových volání.."

No jo no, to jsem celá já. Takový trapas už nikdy nechci zažít.. :D