trable mojí maminky

Moje maminka, jakožto starší žena, špatně vidí a jelikož by nikdy,snad už ze zásady,nebo z nedostatku času nešla k očnímu, přihodila se jí,spousta věcí ,které jsme někdy přijímali s rozpaky a někdy s neskrývanou radostí.
Jednu neděli mě s mou rodinnou pozvala na oběd,a protože nám chtěla udělat radost byly sladké knedlíky.Když jsme seděli všichni,já,manžel,děti ,děda a má sestra u stolu a začali jíst,všimla jsem si ,že dědeček začal hned při prvním soustu nějak divně přežvykovat,dělal to však tak „nenápadně“že už jsme si toho všichni všimli a zírali co děda vyvádí.Najednou z pusy vyndal umělý,krásně vyzdobený nehet,který si maminka nechala minulý týden za 500 korun českých aplikovat na své drobné ručky a na který měla od pedikérky měsíční záruku,že určitě bude držet,to se ale asi nepočítalo s tím ,že budeme mít v neděli knedlíky s jahodami.
Tuto situaci nesla nejlépe má pubertální dcera,která se mohla smíchy potrhat a k nelibosti mojí maky přidala“hele,já tam mam kolínko“ a sestra „no, ty jsme měli včera k obědu“.Děda pravil,že se na to vysere a odešel se najíst ke své matce,která i přes to,že je jí už pomalu 80 nikdy nehet do knedlíků nepřimíchala.
Nutno zmínit,že má maminka má ráda pejsky,chová taková ta velká telata,že kdybych k matce neměla respekt,tak bych si dovolila tvrdit,že to snad ani nejsou psi.Jednou,když pršelo,tak je utíkala zavřít do kotce ,aby její mazlíci nezmokli .A protože se snažila utíkat dost rychle ,aby nezmokla ona,tak si nevšimla,nebo spíš neviděla skoro dvoukilové lejno,které ze sebe dokážou dostat jen tito psi a sloni ,a jak bylo kluzko,tak do něj šlápla a jela.Její jízda po hovně byla skvostná (pro nás diváky) i když skončila pádem na záda,při kterém si stačila rozbít hlavu , narazit kostrč a vyrazit dech.Když jsme ji tak viděli,jak v tom lijáku leží na zemi,nad ní se obkročmo tyčil pes,myslíc,že si s ním panička v tom dešti přišla hrát ,mysleli jsme že nastala naše poslední hodina.Náš smích dolehl i k uším naší matky,která sice špatně vidí,ale zato výborně slyší a která s námi pak celý den nemluvila..
Po této příhodě jsme ji přemluvili ať si jede koupit alespoň takové ty brýle,které dostanete v každé drogerii.Tak se z vesnice vypravila do města na nákup.Jela do Tesca,kde mimo jiné
zakoupila i tyto dioptrické brýle ,no zakoupila,ty,které jí padly si dala na oči a jak najednou začala vidět zjistila,že má na ruby kalhoty.Byla to pro ni taková potupa,že rychle utíkala ke kase zaplatit,aby se mohla jít na toaletu přeobléct,ale jak procházela kolem pokladny,tak začala pípat.Ona si totiž zapomněla sundat ty brýle,které si zkoušela.Domů ji přivezla městská policie,s ostudou kalhotami naruby a bez brýlí.
Celý další měsíc však visela na nástěnce v Tescu v oddílu „v naší prodejně kradli…!“
Já jsem to matce neulehčila a vyčítala jsem jí,že nám dělá ostudu,protože krade.Za pár dní mi zvonil mobil a v něm se ozvalo“DOBRÝ VEČER,TADY MĚSTSKÁ POLICIE,PRIJEĎDTE SI K NÁM PRO VAŠI DCERU, PŘISTIHLI JSME JI V TESCU PŘI KRÁDEŽI“,v tu chvíli mě polil studený pot a přišlo mi na mysl nějaké to přísloví,kde se mluví něco o tom,že bychom neměli soudit den před večerem.
Po nějaké době se babička znova vypravila na nákupy a mě přišla smska .Tak už tam naši rodinu reprezentujeme dvě!