Pravdivý příběh

Pravdivý příběh
VAROVÁNÍ: Příběh není pravdivý

Rytíř v potápěčským obleku uháněl na svým motorovým koni vyprahlou pouští. V pravé ruce nesl plazmovou pušku a na zádech osla. Za ním se ohromnou rychlostí chorého šneka řítily čtyři tanky střílející motorové pily. Rytíř uviděl vysoký starý dub a rozhodl se že naň vyleze. Kedže s koněm se dost blbě šplhá, nechal ho na třetí větvi a dál šplhal bez něj. Osla si však nechal. Když byl celkem na vrcholu dubu do očí mu napadalo jehličí. Když si přetřel oči všimnul si že padá. Větev pod ním se totiž ulomila po tom co jí začal požírat čmelák. Padal asi hodinu, když dopadnul na střechu mrakodrapu. Kedže nenašel žádnej vchod, východ a ani záchod skočil dovnitř do okapu. „Vzhůru do stoky.“ Zakřičel popři tom jak padal.
Babka s dědem si v klidu ve své dřevené protijaderné zdraví prospěšným azbestem obložené chaloupce jedli polévku, když z dědkova talíře vypadnul rytíř i s oslem. Babka se tak strašlivě lekla až se jí zježily všechny vidličky v kredenci. Dědek vyskočil a převrátil lavičku, vidličku, poličku i babičku. Dědek vytáhnul z kapsy dvoumetrovou latu a dal rytíři po hlavě tak silně až mu vypadla protéza. Rytíř vyskočil oknem které tam nebylo a spadnul i s oslem do kolečka které tam kupodivu bylo. To se rozjelo nahoru do kopce rychlostí 368,26 km/hod. Rytíř vyskočil do kupy fialových listů když se tu z keře ostnatého drátu vyřítil nalakovaný vlk neboli vlko-lak. Rytíř couvnul do zadu, zakopnul o vlastní ruku a spadnul do kukuřičného pole na kterém rostl oves. Oves byl vysoký přes tři metre a tak nevěděl kudy ven. Vzal tehdy kosu, která rostla opodál a sekal až z kukuřice rajčata lítaly. Kosa však byla tupá a tak ji musel nabrousit. Vzal plazmovou pušku a střelil do osla který shořel na kupu ledu. A místo osla zbyla tam osla. Nabrousil si tehdy kosu a začal kosit. Zkosil pole, hoře-dole i cyklistu na kole. No ty vole! Proplaval přes hustý les až k železnici. Zastal si na koleje když si všimnul že se na něj řítí vlak tahaný traktorem. Rychle si lehnul a ponad hlavu mu svištěly kola. Od vlaku, né ty cyklistický. Bum..bum……bum…bum buchot kol zněl pěkně do rytmu. Tuhle melodii bych si mohl klidně pobroukávat i celej den Bum..bum……bum…bum. O 24 hodin později rytíř vstal a šel za dřevorubcem který s motorovou pilou okopával stožáry. „Varúúúúj“ Zařval rytíř na dřevorubce. Ten se však nevaroval a odříznul si hlavu. Rytíř sebral pilu, nasedl na ni a rozjel se po kolejích. Pila ho rychlostí 3,5 zmutovaný vážky dovezla až na konec kolejí kde byl bar u šavlozubého křečka. Vešel dovnitř, pozdravil se z vetřelcem, podal si ruku ze šmajdalfem, připil si s chobotnicí a pak si sednul k baru mezi teroristy. Za chvíli se dveře rozletěli a vešel výběrčí daní. Zrazu cosi plesklo a daňovák zmizel. „Kde je?“ Zeptal se někdo v baru. „Já nevím.“ Odpověděl nevině vetřelec a ocasem rychle schoval mrtvolu pod stůl. Rytíř dopil krabí džus, zkousnul dvě židle, jeden stůl a vydal se ven. Cestou ven stihl ještě všem hostům vypít všechen chlast. Vypil i okenu co byla při dveřích. Hned před dveřmi spadnul do výtahový šachty. Padal jsem již dost dlouho když jsem uviděl……
A co se stalo pak? To nevím protože jsem se probudil. Mněl bych přestat jíst ty lysohlávky. Ale když je tolik způsobů jak si je připravit. Vařené lysohlávky, pečené lysohlávky, dušené lysohlávky, smažené lysohlávky, lysohlávky na cibuli, lysohlávky ze slaninou, lysohlávky na kyslo, lysohlávková polívka, lysohlávkový koláč.
Teď ještě musím vymyslet kam schovám mrtvolu toho daňováka.