Stupid avengers

Stupid Avangers
Upřímě si řekněme. Kdo z nás nechtěl vlastnit nějakou super schopnost jako telekinezi, chronokinezi, super sílu, ovládání veškerých částic vesmíru a podobně. Mladému Jakubu Havlíčkovi se to skutečně splnilo ale je to ta schopnost kterou chtěl mít? Nebo v tomto světě bude rád že vůbec umí něco co nikdo jiný na světě.
Stalo se to asi před třemi měsíci, čtyřmi dny a patnácti hodinami. Čtrnáctiletý Jakub se rozplýval nad představou své matikářky, jak jí nechává umírat v nepopsatelné agonii pomocí své nově nabyté super schopnosti o které si mohl nechat opravdu zdát.
Jeho dosavadní super schopností byl maximálně, gigantický puch který se mu linul z úst i po několikanásobném čištění zubů každý den v týdnu po požití česneku nebo česnekových brambůrků, a taky dobré bojové schopnosti karate a juda a mírná znalost šermu kterou se naučil pomocí několika let chození na šerm. Vše to dělal jen kvůli aroganci protože si myslel že je lepší než bojovníci ve filmech a to i přesto že věděl že je to nahrané. Nejvíc byl spíše výjimečný svojí psychickou narušeností, rozdvojenou osobností, slyšinami, vidinami a občas se choval jako absolutní psychopat se přehnaným smyslem pro humor a smíchem po kterém jeho přátelům naskakovala husí kůže. I přes svojí výšku sto devadesát centimetrů se občas choval jako malé dítě. Nejhorší na něm byli ale jeho vlasy které byli neustále rozcuchané i po umytí a učesání.
I přes svou psychickou narušenost si nedokázal ani ve snu představit že skutečně získá nějakou super schopnost.
Jakub o tom nevěděl že dne dvanáctého dubna se to projeví.
Zvláštní bylo že Jakub se nedotkl žádného mimozemského šutru ani nebyl z jiné planety ani nebyl mutant stejně jako jeho kámoš neudělal absolutně nic pro to aby něco podobného uměl.
Absolutně normální den v Coopu. Babička co si šla koupit nějakou zeleninu a jídlo. Bábrle měla na sobě sáčko vínové barvy a kalhoty také vínové barvy a vlasy měla bílé jako sníh.
Jakuba doslova k smrti otravovalo čekat ve frontě za babkou co má tři prdele krámů co ani do lednice nenacpe. Staré paní omylem upadla šůta salámu. Aby Jakub ukázal svou loajalitu ke starým lidem, sáhl po salámu. Když ho podával babce ucítil její měkký a vrásčitý prst.
„Děkuji.“ Řekla paní milým hlasem.
„Není zač“ Odvětil Jakub jen tak ze zdvořilosti.
Aby si zkrátil dlouhou chvíli strčil si nenápadně dvě balení žvýkaček do kapsy a jelikož věděl že ho tahle prodavačka určitě nezná bylo mu jedno že se na něj nenápadně dívá. Když už byl na řadě zaplatil dvacetikorunou paprikové brambůrky.
„Můžete mi vrátit ty žvýkačky.“ Volala na něj prodavačka když odcházel.
Jakub dělal jako by jí neslyšel. Prodavačka se vydala za ním.
„Stůj.“ Zavolala prodavačka na Jakuba který před ní měl pouze pětivteřinový náskok.
Jakub vyšel ze dveří a do koše zahodil účet za brambůrky.
„Halo. Hej.“ Uslyšel když prodavačka vyšla ze dveří.
„Kurva to bude průser“ Pomyslel si.
Otočil se.
„Prosím vás neviděla jste tady někde takového vysokého kluka, hnědé vlasy na sobě košili.“
„Cože?“ Zeptal se Kuba na prodavačku co byla o půl hlavy vyšší než on a to i přes to že byl vyšší než ona.“
„Jestli jste tu neviděla utíkat kluka?“
„Jste sle...“ Zasekl se Kuba když se podíval na své ruce a málem vyheknul co nejsprostší slovo dokázal. Podíval se na sebe do skleněných, posuvných dveří.
„Co prosím?“ Zeptala se nechápavě prodavačka.
Kuba se vrátil myšlenkama na zem.
„Ne neběžel, proč se ptáte.“
„Ale nic. Na shledanou.“
„Na shledanou.“ Odvětil Kuba milým hlasem jako osmdesátiletá paní.
„ Co to do prdele může bejt. Proč mám podobu jako stará bábá.“ Mysle si Jakub a díval se na svoje ruce a osahával i obličej. „ To nemůže bejt možný. Možná že mám schopnost jako Mystique z X-menů. Super, můžu se měnit v koho chci.“ Říkal si Jakub v duchu. Z jeho myšlenek ho vytrhl náraz do jedenáctileté holčičky.
"Pardon." Řekla holčička.
Ale Jakub na to nereagoval a šel si svou cestou.
Parchant, pomyslel si a kráčel svou rychlou chůzi v těle osmdesátileté dámy domů. Viděl, slyšel, chodil a cítil se jako by byl pořád stejný a vitální.
Když došel domů zalezl si do pokoje. Jeho matka která absolutně nevinikala žádnou super schopností ani nebyla z jiné planety či nespadla do sudu s toxickým odpadem nebyla zrovna doma.
Jakub vyšplhal do druhého patra kde měl pokoj. Ovšem jeho kroky směřovaly do třetího patra na půdu.
Půda nebyla ničím zajímavá ale pro Jakuba to byla doslova nepřečtená kniha jelikož tam vždy našel něco zajímavého ale ne cenného. Tedy kromě jedné zlaté cihly která byla zcizena jedním lupičem který jí ztratil, a následně nalezena jeho dědou který ji schoval pod prkno u práhu. Na půdě nebyl kromě Jakuba nikdo celých šestnáct let.
Jakub Stále v podobě staré paní stáhl velkou červenou deku z obrovského zrcadla ve kterém se mohl vidět od hlavy až k patě.
„No tohle nemůže bejt pravda.“ Řekl s nadšením. „Logicky se můžu převtělovat do koho chci.“
Hluboké soustředění. Z vínového sáčka se stala bílá košile. Starý obličej se v řádu jedné sekundy změnil v mladý obličej, bílé vlasy které byli na některých částech natočené se proměnily v tmavě kaštanové vlasy které na pravé straně trčely nahoru v důsledku olíznutí teletem.
„To není možný. Super!!“ Zařval na celou půdu až ze zrcadla opadal prach. „No a teď prezident!“
Během vteřiny se metr devadesát zmenšil na rozkošnou malou jedenáctiletou blonďatou dívenku v bílém tričku a růžových ktraťasech.
„Co to kurva je. Proč sem malej spratek do kterýho sem vrazil. Soustředil jsem se na našeho prezidenta. Leda že se musím lidí dotknout a tím zkopírovat jejich DNA a dokázat se v ně proměnit. Sakra to sem ale chytrej. Takže bohužel se musim prezidenta dotknout.“ Zapřemýšlel nahlas.
Okamžitě vyrazil ven na autobusovou zastávku. Po cestě potkal jeho sousedku což by, co se týče výhledu bylo podle jeho uvážení nejlepší. Šel proti ní a díval se tím svým nepřítomným pohledem do země. Letmo jen tak prohodil ahoj načež svojí rukou se jí mírně dotkl a okamžitě začal utíkat na nejbližší místo za bytovku která byla ve skutečnosti dál než jeho dům. Za bytovkou kde se scházely náctiletí feťáci nikdo nebyl a tak se o to Jakub znovu pokusil.
„Proměna, proměna, proměna!!“
Jakub pocíti podivně šimravý pocit pod kůží jako kdyby se mu všechny molekuly snažily utéct kůží a proměnil se.
„Co to do hajzlu je.“ Řekl naštvaně při pohledu na své ruce. „ Kde mám prs... to je fuk.“ Jen tak pronesl a pak odešel domů.
„Proč nemám její podobu. Teoreticky a taky prakticky tak bych po dotyku s ní měl mít její podobu. Možná že to mám omezený jen na dva lidi, možná že se dokážu... ale ne!“ Douvažoval Jakub. „Dejv.“ Bliklo mu hlavou.
Jeho nejlepší kamarád David Sabo byl v podstatě svým vzhledem a chováním velmi podobný Jakubovi až na obrovskou paličatost a častou ignoraci vůči někomu nebo něčemu co nechtěl. Jeho tělo nesoucí značné jizvy po bývalých operacích srdce bylo celkem dobře stavěné i přes to že na tělocvik nechodil. Na rozdíl od Kuby který o svých schopnostech věděl teprve hodinu a čtyřicet sedm minut. David Sabo o svých schopnostech ví již dva roky a čtyři měsíce. Zjistil je podobně jako Jumper ve filmu Jumper. Jeho schopnost tkví v tom že se dokáže teleportovat na maximální vzdálenost jednoho metru a padesáti tří centimetrů. Tuto „super schopnost“ využívá převážně pro okrádání sousedů v bytovce a zkracování si cesty na záchod. I když byl Jakub jeho nejlepší kamarád neřekl ani jemu že disponuje stupidní teleportační schopností již se snažil vylepšovat každý den tříhodinovým cvičením, meditací, soustředěním a tréninkem, ale i přes to nedokázal za dva roky a tři měsíce prodloužit maximální rozsah jeho schopnosti ani o jeden nanometr.
Jakub začal volat Davidovi pomoci Skypu.
„Halo.“Promluvil Jakub do mikrofonu.
„Ano.“ Odvětil mu svým otravným hlasem David.
„Zdar. Hele mám tu nejsuprověvjší věc na světě. Je to bambilionkrát lepší než učitelka přejetá na silnici.“
„A co vole.“
„Na vysvětlování není absolutně čas. Přijď sem a přísaham že uvidíš tu nejlepší věc cos kdy viděl.“
„Jo, jo. Hned sem u vás.“
„Tak čau.“
Zazvonění starého zvonku který vypadal že je z poválečného období prolétl domem až na půdu k Jakubovu uchu. Který rázně několika skoky přeskočil několikatery schody. Otevřel dveře, vešel na zahradu a otevřel další dveře.
„Čau.“ Řekl David ještě před otevřením dveří.
„Zdar.“ Odvětil Jakub.
„Tak co tu máš za tu svou senzaci.“
„Mám jí na půdě.“
Po vystoupání mramorových chodů do druhého patra a vydrápání se do dřevěných chodů na do třetího patra Jakub zavedl Davida do místnosti nalevo od schodů.
„Tak co tu máš.“
„Jak bys reagoval kdyby si zjistil že mám super schopnosti.“
„To záleží na tom co by jsi uměl:“
Jakub se odmlčel. Ve zlomku vteřiny se znovu proměnil ve stařenku ve vínovém sáčku.
David se jen na malé posteli udiveně díval na metamorfózu svého kamaráda. Jeho oči mu málem vypadli z důlků a čelist mu spadla.
„Vidíš.“
„Ty jsi jako Mistique?“
„No to ne. Mám jen dvě podoby.“ Řekl Jakub a proměnil se na malou holčičku.
„Hele a jak si k tomu přišel.“
„No. Dneska jen se dotkl jedné stařenky v coopu, ukradl jsem žvejkajdy a když za mnou šla prodavačka tak já se za rohem proměnil, ale bez jako soustředění protě proměnil. A pak sem vrazil do toho malýho smrada. Zkoušel jsem jestli to nefunguje tak že se mám někoho dotknout a tím zkopírovat jeho DNA ale bohužel ne. Měl jsem asi zásobník na dva lidi. Dobrý na tom je že mám furt stejnou sílu, rychlost a podobně.“
„Aha. Zkus se říznout.“
„Cože.“
„Dělej. Řízni se v podobě tý malý holky jestli to budeš mít i v podobě babky.“
Jakub si říkal že je to jeden z nejblbějších nápadů co z jeho úst vyšli ale budiž. Došel do kuchyně pro nůž a malinko se řízl do prstu.
„Au. Kurva bolí to.“ Řekl a proměnil se na babku. Nic, ani škrábnutí v podobě babky neměl ani jizvu po říznutí. Proměnil se zpět na holčičku a na jejím prstu taky nic.
„Vole i nezranitelnej.“ Vyhekl David. „Jsi jako Wolverine a Mistique dohromady. Hele počkej to ale může bejt taky to že někdo zabije babku, ty se proměníš do svý podoby a budeš se muset zase někoho dotknout abys měl místo babky někoho jinýho.“ Pokračoval David.
„ Jak si na takovou hovadinu přišel.“
„Mysli. Řekněme že ty jsi doopravdy zkopíroval jejich DNA. No a kdyby usekli babce hlavu to DNA se z tebe vymaže a ty se můžeš převtělit do někoho jinýho koho se dotkneš. Hele máš důkaz to že jste jiný osoby jinak by to říznutí bylo ve všech tvých podobách tudiž by ale mohla babka být tak neporušená kdybys jí tu hlavu usek, a prosimtě proměň se na Kubu je to debilní říkat to jedenácti letý holce.“
„No a jak chceš dokázat tu svou rádoby teorii.“ Řekl Jakub, když v tom se na něj David podíval tím svým vyšinutým pohledem. „Ne, na to ani nemysli.“
„ No dobře ale řekni mi jakem máš důkaz“ Řekl David.
„Říznutí zmizelo? Jo. To znamená že například průstřel hlavy taky zmizí. Hele ale tohle jsem probírat nechtěl chtěl jsem se tě zeptat. Nechceš bejt můj Robin?“
„Cože?“
„No, budeme super hrdinové.“
„Ty mě říkáš že mam debilní kecy a nápady. Kubo to je ten nejdebilnější nápad jakej si kdy měl a to do toho započítávám i minulej rok.“
„Hele, to že nemáš super schopnoti tě nijak neomezuje. Punisher je taky neměl.“
„Kubo chceš vědět jedno tajemství.“
„No, jaký.“
David se okamžitě po té větě teleportoval a o jeden metr a padesát tři centimetrů vedle postele.
„Co to. Jak si se dokázal...“
„Nejsi jedinej kdo má takzvané super schonosti.
„Dokážeš to i na delší vzdálenost?“
„Ne. Jen na jeden metr a padesát tři centimetrů
„Jak dlouho o tom víš.“
„Přes dva roky.“
„Děláš si ze mě kurva prdel?“
„Ne.“
„Takže ty disponuješ teleportací již dva roky a neměl jsi ani koule mi to říct.“
„Viděl jsem film Jumper takže jsem měl strach.“
„Ty jseš chytrej Dejve, ale chováš se jako naprostej imbecil.“
„No tak soráč.“
„Vyser se na to prosimtě.“
„A co ten tvůj plán.
„Budeme super hrdinové. Chápeš stačí když se naučíme bojovat a půjdeme na to.“
„Ti jeblo? Viděl si Kick-ass? Tam ho pobodali a on to skoro nepřežil a pak mu ještě hodně krát daly do držky.“
„To hrozí jen mě Dejve. Ty se umíš teleportovat.“ Říkal Jakub když zvedal ze země míček. „A navíc ty máš rychlí reflexy.“ Zařval a mrštil po Davidovi míčkem. Než vůbec míček stihl narazit do Davida tak se teleportoval na druhou stranu potele. „Vidíš, ty moc bojovat nepotřebuješ, teleportuješ se o půl metru vedle a praštíš ho.“
„Takže Kubo co chceš ale dělat.“
„Připravit se“
„A jak jako. Tak že se budeme učit bojovat, nebo si budeme vyrábět zbraně?“
„Přesně tak.“