Jak jsem navštívil aquapark

Léto se přímo vybízí k tomu, aby jste sebrali plavky , případně odvahu jste-li nudisté a šli se koupat k nějakému rybníku, či vyrazit na koupaliště, kde se můžete seznámit s novými přáteli a zažít spoustu zábavy.
Jednoho dne jsem dostal od babičky lístky na návštěvu největšího aquaparku u nás a chtěl jsem jet se svou přítelkyní Sabinkou, se kterou jsem se na tento výlet velmi těšili. Poněvadž má postava nepřipomíná ani v nejmenším filmové postavy či kulturisty, není tak obvyklé mne vidět odhaleného pouze v plavkách a bral jsem to osobně jako velkou výzvu.
Nevím už, co přesně to padlo Sabince do plánů, snad rodinná akce, nicméně, musel jsem se náhle spokojit s tím, že pojedu holt bez Sabinky. Druhý lístek jsem proto dal svému nejlepšímu kamarádovi Petrovi, se kterým se znám po celou dobu studia na střední škole a slovo dalo slovo a jeli jsme o prvním možném víkendu do Prahy, kde se aquapark nachází.
Když jsme se s Petrem nacházeli v Praze a nastupovali na metro, kdosi nás oslovil přímo našimi jmény a zjistili jsme, že do Prahy stejným autobusem odjel i náš spolužák David, kterého jsme neměli zrovna v oblibě, jelikož všem holkám se snažil dokázat, že je novodobým Cassanovou, ovšem nikdy si neuvědomil, že Cassanova byl svůdník, což se o něm rozhodně nikdy říci nedalo. Tohoto známého navíc zdobil jím vytvořený kokrhel na hlavě, kterým jasně dával najevo na dálku, že se někde nachází a nemusel nijak zvyšovat hlas, aby ho někdo slyšel. Jakmile někdo viděl kohoutka neuvěřitelného rozměru, tak okamžitě věděl, kolik uhodilo. Nakonec jsme se od něj i dozvěděli po asi půl hodině vyprávění o tom, jak si barví vlasy , respektive to, co mu z nich zbylo, že i on vyráží do aquacentra v Praze, že zde mají i nějakou akci a že jí chce využít a když z nás bez násilí s obuškem v ruce, který vzal svému otci dostal, že jedeme za stejnou atrakcí, zamáčknul slzu dojetí a objal nás, jako by nás viděl po více než padesáti letech.
Cesta byla dlouhá a s Davidem v zádech ještě delší. Zatímco my jsme utratili celkově za cestu pod padesát korun, David, který přijel do Prahy s pozdravem ,,Zdar, město moje!" utratil více než tři sta korun a stále neměl málo hloupostí, které nikdy nemohl potřebovat. Ať se jednalo o takzvané pánské oblečky, šampon na vlasy a další věci,kterými si naplnil batoh a poté vyčůraně sedal na volné sedadlo v metru, když byl vlak plný, protože , jak on říkal, bychom přeci nenechali stát vysíleného.
I když jsem si osobně celou dobu říkal, že návštěva samotného aquaparku bude procházka růžovou zahradou, byl jsem silně na omylu. Což o to, převléci jsme se dokázali i když nás rozdováděný David šlehal ručníkem ve chvílích kdy naše pozadí spatřila světlo světa a se smíchem křičel na celou halu, aby jsme si ho chytili ale fakt, že když utíkal, proběhl přes sprchy, kde se sprchovaly dámy v nejlepších letech ho poměrně zbrzdil a snad alespoň i na chvíli uklidnil. Petr uklidil naše svršky do sejfu, který byl přichystán a David se okamžitě hlásil o klíček. Nemohli jsme mu ho dát, však také jsme tam měli své věci. Ale David pořád škemral, a zvažovali jsme, jak nejlépe mu říci, že se o své věci bojíme ale když David spatřil dívku v bikinách, které vypadaly, že snad je nic ani nedrží, v Davidovi se probudila španělská krev . Okamžitě se za slečnou vypravil a říkali jsme si, že je klid a dokonce jsme se zasmáli tomu, že to byla strašlivá náhoda, že jsme ho potkali. Ale jakmile jsme se dosmáli viděli jsme, jak nás David začíná představovat něčemu, co bych pojmenoval muž v bikinách. Tento muž se podle Davida jmenoval Ája a prý je nezadaná, což mu dělalo zjevnou radost. Naopak Petr se začal děsit nejhoršího, když si všimnul, že se na něj slečna Ája krásně culí a náznaky mu ukazovala, že je hezčí, než snad nějaký David. To ovšem David vypozoroval a řekl Áje, že je to slepice, že Cassanovu neuspokojí a se šlechtickým skokem zmizel kdesi v divoké řece. Vydali jsme se na první tobogán s tím, že se za Petrem snad Ája nevydá až nahoru, protože přece jen jistá velikost dělala již své. Sjel jsem tobogán jako první a musím říct, že jízdu jsem si přímo báječně užil. Když Petr dostal na horní rampě signál, že může již jet a že je skluzavka volná, rozjel se. Ovšem jak to tak někdy bývá, i zde to některým jedincům nejede. A jedním z těchto jedinců byl právě Petr, který nevěděl, jak se z této ošemetné situace má dostat. Najednou slyšel, jak něco dopadlo na tobogán a uslyšel silný křik. Byla to Ája ! Překvapila nás oba svou udatností se vydat až nahoru na vysoký tobogán a když přicházela k tobogánu a zakopla, tak bez čekání na signál se vydala k Petrovi v rychlém skluzu. Petr, který se nemohl prakticky hnout se náhle stal přímo smrtícím torpédem, když Ája dorazila. Petr vystřelil z tobogánu takovým stylem, že mu i děti začaly tleskat a říkali mu kamikadze. Věděli jsme, že Áje musíme utéct, zatímco se za námi snažila dostat z bazénu, protože jsme viděli, že když nezabral Petr, mohl bych snad i teoreticky zabrat já. Běželi jsme přes celý areál až jsme došli do obrovského sálu, kde byla veliká pirátská loď jako prolézačka pro děti a velké moře, kde pracovaly umělé vlny, které jsou výborné pro navození romantiky. A právě v těchto místech jsme zahlédli , že se lidé jaksí až moc nečekaně hýbají. Pochopitelně, že v davu byl David s potapěčskými brýlemi a pod vodou okukoval, jaká mají děvčata pozadí. Ovšem jistě si dovedete představit, jak to vypadá, když člověk se šnorchlem vstoupí do vody s kokrhelem, který připomíná ploutev žraloka. Lidé křičeli strachem , potom vztekem.
Věděli jsme, že musíme rychle utéct, dokud to jen půjde. Běželi jsme k trezoru, kde jsme měli schované věci a hledali jsme klíček. Jenže klíček, jako by se vypařil. Až když jsme se otočili jsme spatřili Áju,která držela náš klíček a nabízela nám ho pouze za to, co si moc přeje a víme, že si to přejeme i my. Tím jsme se dostali do úzkých. Chtěli jsme opravdu rychle vypadnout a nebít v trezoru naše telefony,klíče a tak dále, jistě bychom už byli na útěku. Rozhodl jsem se zasmečovat a pochválil jsem Áje knír, který ji již značně rostl. Tím jsem ji dostal ! Zcela jsem se vyhnul povídáním, že nikdy nemáme dívce chválit knír, byť ji sluší sebevíc a vzal jsem jí rychle klíč, než se vzpamatovala. Aqua park jsme opustili velmi rychle a už nikdy jsme se tam nevrátili .