Španělsko

Bylo léto a přede mnou a mým bratrem první dovolená u moře. Pamatuji si- že tenkrát s námi jela jenom naše matka, jelikož náš milovaný otec živitel musel doma hlídat naše chlupaté miláčky.
Snažil se sice uplatit sousedy, aby nám je přes týden hlídali, ale neúspěšně. Všichni totiž- při pohledu na naše zjizvená dětská tělíčka- s nimiž se setkávala celá vesnice každý den- a s myšlenkou na ty zubaté příšery co pokousali nejednu pošťačku- otcovi raději odmítli.
Poslední nadějí jak strávit dovolenou u moře ve čtyřech, byl slepý soused z naší ulice Vacek- jehož zrak nikdy nespočinul na našich jizvách. Vše již vypadalo nadějně- až do doby kdy naši chlupatí přátelé zadávili Vackovi jeho slepeckého psa. Marně otec vysvětloval, že se jedná o bezbranná štěňátka, co si chtěli jenom hrát a trochu to přehnali. Tak otec musel zůstat doma- což pro mě a pro mého bratra nebylo příliš výhodné -jelikož nám oběma bylo jasné, že matka veškeré finance určené otcem na sladkosti a suvenýry investuje úplně jinak. A to zejména za šperky šatičky a jiné blbosti.
Marně sme otce prosili o nějaké valuty o nichž by naše chamtivá matka nevěděla-otec nám ovšem odmítavě odvětil, že musel zakoupit nového slepeckého psa Vackovi a tudíž mu zbyli peníze jen na poživatiny- nám dobře známé jako pivo a cigarety. Otce sice trýznilo svědomí jelikož i on uznal, že nás vysílá do přímořské divočiny na čtrnáct dnů bez vody a jídla-jinak také přeloženo ( bez Coly a pizzy )- ale při představě absťáku z nedostatku kuřiva a pitiva na své svědomí rychle zapomněl.
14. června- nastal onen vytoužený den odjezdu.
Ale ani cesta se neobešla bez menších komplikací- ihned po nastoupení do něčeho co vzdáleně mělo připomínat autobus- jsme zjistili, že sedíme na zaďáku což by nebylo nijak strašné, kdyby tam s námi neseděli dva spocení poláci ve slipech- měřící asi dva metry, takže ani v létě jsem se neobešel bez šály- kterou v tomto případě nebyla hebká a lněná látka, ale jedna z noh poláků-toto říkám záměrně protože to že jsem do autobusu nastoupil jako poslední z naší rodiny a to se mi stalo osudným. Matka jdoucí první- po shlédnutí těch dvou stvoření- které se právě drbaly na svých intimních místech- si samozřejmě sedla k oknu- bratr si sedl vedle ní a já vedle poláka jenž mě obdařil onnou zmiňovanou šálou.
Po 8 hodinách jízdy jsem již otupěl a šál mi přestal vadit- dokonce jsem se stal imunním i vůči různým tělesným pachům které poláci vypouštěli. Ovšem v průběhu cesty jsem pocítil smrad, jenž bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli- snad jen své němčinářce- na sedadle přede mnou spinkal sladce chlapeček- jehož matka v průběhu předešlé cesty nacpala vším možným- takže prděl tak, že by v Dachau za druhé světové nepotřebovali plynové komory.
17 června jsme úspěšně dorazili k cíli.
Autobus zastavil u vstupní brány kempu, v němž jsme měli pobývat v průběhu rekreace. Na pohled idea- každý stan či karavan byl ve stínu palmy a moře cobys kamenem dohodil- jenom nám bylo divé, že jsme zde neslyšeli a ba ani neviděli jediného Čecha. Zanedlouho jsme se měli dozvědět proč tomu tak bylo. Vedoucí výpravy se ujal slova a sdělil nám, že po výstupu do mírného kopečka- na nás čeká rajská oázka s našimi stany. Chopili jsme se zavazadel a plni radostného očekávaní jsme vyrazili-šli jsme dlouho až jsme dorazili na vrchol dvoukylometrového kopce- zde bylo to místo ,ta rajská oáza o níž průvodce mluvil.
Palmy žádné a jelikož šlo o vrchol, jak jsem již zmínil- tak myšlenka na příjemně strávené odpoledne ve stínu byla sice krásná ale bohužel nereálná.
Jediným kladem se v tuto chvíli zdálo jen to- že záchody a sprchy od našeho stanu jsou jen tři metry- toto nadšení nás však později opustilo-jelikož v pozdějších dnech jsme usínaly až něco brzo po půlnoci a tudíž jsme celí večer poslouchali, jak si kdosi pobrukuje při konání své občanské povinnosti na toaletě- a různé melodie, jenž se hrnuly ven ze sprch v oparu horké páry.
Po nalezení plavek opalovacích krémů a slunečních brýlí jsme se vydali za naším první setkáním s mořem. Potom co jsme sešli kopec strmilovák- zakotvili jsme na pláži.
Matka se elegantně položila na deku -rozevřela si svůj oblíbený bulvární časopis- jenž zakoupila u pumpy kde jsme měli higienickou pauzu- neuvědomila si však, že jsme zrovna ve Švícarech a tudíž i časopis je psaný cizím jazykem-tuto skutečnost však brzy proměnila ve svůj prospěch. Tedy abych to objasnil- začala předstírat četbu a znuděným pohledem výstřední milionářky pozorovala opálené španěli - tehdy už ani tak netoužila po opáleném pevném mladém tělu- ale spíše po polibku muže, při němž by cítila dotek jeho zubů, jelikož otec žádné nemá. Jak plynuli léta tak matčiny nároky na muže poněkud pookřáli.
Já a můj bratr jsme zatím dováděli v moři a naší matce ani nevadilo že, jsme se vzdálili docela daleko od břehu- to víte jedno utonuté dítě to tehdy znamenalo 20 marek ušetřené za jídlo a při představě nových náušnic matka svůj mateřský pud poněkud potlačila.
Po radostném skotačení v moři jsem však pocítil potřebu vyprázdnění mého trávicího ustrojí a prosil jsem matku o návrat do kempu -kde byly záchody. Matku tato skutečnost poněkud rozzuřila jelikož se jí zdálo, že na ní pomrkává jeden z plážových plejbojů. Tudíž mi poradila-no to bych lhal- spíše poručila, abych se doslova vysral do moře. Dodneška vzpomínám na ten pocit studu-né nad tím že jsem matku posechl- ale že ve chvíli kdy jsem potřebu vykonal -obsah mého trávicího ustrojí jímž jsem obdaroval moře vyplaval na hladinu a záhadným způsobem plaval za mnou- tímto okamžikem veškeré naděje na seznámení s opačným pohlavým byli ta tam. Marně jsem potom prosil matku abychom chodili na jinou pláž- matka byla neoblomná, jelikož doufala v navázání kontaktu s oním zubatým playbojem.
Potom co jsem sklidil výsměch nad mým hnědím kamarádem- matka dělala, že mě nezná- a směle se pustila s blaženým výrazem ve tváři do spárů moře. Předpokládala, že se elegantně rozplave a sklidí nejeden obdivný pohled španělských mužů nad jejím sportovním výkonem. Její výraz ve tváři se změnil ve chvíli- kdy jí smetla vlna a její dopolední práce na meakapu a vlasech byla přič a s výstřední milikonářky se nám stalo jakési stvoření, jenž připomínalo chlupaté příšerky Kritrs – obličejík hold uplaval nenávratně pryč. Tak skončil náš první zážitek s mořem. Pokorně jsme se tedy vrátili do kempu.
Nastal podvečer a chvíle kdy jsme šli poprvé ochutnat noční život ve španělském městě- potom co matka utratila veškeré kapesné na pobyt za šaty a šperky- jsme matku přemluvili, aby i nám za zbytek peněz něco koupila- slitovala se nad našimi bezelstnými výrazy v očích a zakoupila nám Ninjovské hvězdice- kterými jsme pak poranili nejednoho spolurekreanta.
Nastala první noc v kempu a jak jsem již říkal ušli jsme až po 12 hodině sladkým spánkem. Myslel jsem, že se probudím do krásného letního rána- ale místo toho jsem dostal ránu- do hlavy- byl to matčin ostrý loket jenž mě udeřil a díky jemuž se ve svých mladých letech stala postrachem všech uchylů v Praze- nejednoho pobodala svými končetinami a tehdy jí na žižkově říkávali Ostrá Zůza.
Se zalepenýma očima jsem pohleděl na matku a sledoval, jak my k nohám přivazuje veškeré tašky a zavazadla které jsme měli sebou-venku totiž zuřila větrná bouře-ne že se snad matka bála aby mě neodnesl vítr, tak naivní jsem nebyl-měla strach že jí uletí veškerá garderóba a tak jí mnou zatížila.
Ráno jsem se naštěstí probudil ve stanu hledíc s vyčítavým pohledem na matku jenž šťastně kontrolovala svou zachráněnou garderóbu.
Byl čas snídaně a my se tedy vydali do campového bufetu-(podotýkám že strava byla v ceně zájezdu)-potom co nám naložili pochybný obsah do našich ešusů- jsme usoudili, že tato strava není hodná našich žaludků a s odhodláním jsme šli snídáni vyhodit do blízkého Kontejneru -cestou jsme potkali majtele Campu, který nám popřál doprou chuť. My jsme na pokyn matky s nechutí poděkovali a ještě s větší chutí jsme vyhodili snídani do Kontejneru- takto jsme ve zbylých dnech naložili i s veškerými obědy a večeřemi.
Domů jsme tak přijeli podvyživeni, jelikož na jinou stravu nám peníze nezbyli a tudíž- ani šaty které si matka zakoupila ji potom nebyli.