Koupelový kartáč

Už tomu byl nějaký čas, kdy jsme se já a má partnerka rozhodli žít v jedné domácnosti. Potom co jsme si zdárně vybavili celý byt, ložnicí počínaje a záchodem konče, už zbývalo jen několik drobností, můžeme říci detailů, k tomu aby naše hnízdečko lásky bylo dokonalé. Po dokoupení všeho, co dodávalo našemu bytu krásy na detailech, jsem měl ale pocit že nám stále ještě něco chybí, k tomu aby vše bylo dokonalé. Netrvalo to dlouho a já přišel na to, co. Byl večer a já s mou partnerka jsme se milovali -- po onom aktu lásky dostala má drahá polovička skvělý nápad, že bychom se mohli společně vykoupat. Nic jsem nenamítal (ba naopak) a běžel jsem do koupelny pustit teplou vodu.
Když bylo vše připravené, vlezli jsme si oba do vany. Chvilku jsme se tak pošťuchovali - znáte to - hrátky s pěnou a tak. Potom jsem se otočil k mé lásce zády a zdvořile!! – zdvořile!!!!! (milé feministky), jsem ji požádal o to, aby mi umyla záda ( což jsem ji následně samozřejmě opětoval). Ovšem v okamžiku kdy mi, svou něžnou ručkou mydlila pokožku na zádech, jsem si to uvědomil. NEMÁME KOUPELOVÝ KARTÁČ NA ZÁDA.
Po tomto zjištění jsem ničeho neváhal a ještě druhý den jsem se po práci, vydal koupit onen zmiňovaný koupelový kartáč do obchodního domu Hypernova.
Po nekonečném bloudění mezi regály, hledajíc mojí vysněnou pomůcku k omývání zad, jsem konečně stanul před cílem. Bylo to tady a bylo to krásné - ano vážení přátelé - regál s koupelovými kartáči. A bylo jich zde spousty, různobarevné, dlouhé, krátké no prostě spousty. Ihned se mi jeden zalíbil, sundal jsem ho z regálu a jen tak nanečisto jsem si ho vyzkoušel přes bundu -- byl skvělý, dosáhl jsem si s ním skoro až na zadek. Pravda, Štětiny byli z trochu tužšího materiálu, ale já v opojení z představy, jak mi má drahá polovička kartáčuje záda, nic nevnímal. Hodil jsem koupelový kartáč do košíku a zamířil jsem si to k pokladně.
I téhož dne večer jsme se, k mému údivu znovu milovali, ale tentokráte jsem to byl já, kdo po onom milostném aktu navrhl koupel. Samozřejmě - bylo to kvůli tomu, abych mohl vyzkoušet a následně pocítit rozkoš z toho jak mi po namydlených zádech jezdí husté štětiny našeho nového koupelového kartáče.
Scénář byl stejný- po skončení pěnové bitvy - jsem se opět otočil k partnerce a ona chopíc mýdlo, připravila mé záda k zásahu koupelovým kartáčem. Já už byl natěšený na tu slast, kterou pocítím, na pomalé kroužení jemných štětinek, které budou jen tak lehce drbat a zároveň čistit mé zádíčka. Ovšem po té co má partnerka poprvé přejela kartáčem po mých zádech, to spíše připomínalo - jako když vás někdo pohladí bruskou na dřevo (zapnutou). Zaťal jsem zuby a s křečovitým úsměvem jsem se otočil na partnerku se slovy - PROSÍM NETLAČ TOLIK. Ovšem i další průběh kartáčování mých zad připomínal ono broušení parket. Byl jsem statečný a stále jsem si nechtěl přiznat to nejhorší. Až když jsem měl slzy v očích a má záda připomínala záda zbičovaného nevolníka z patnáctého století – v té chvíli už jsem chtěl celý proces mé očisty zastavit, když v tom má něžná polovička povídá - TOMÍKU – TADY ZE SPODA JE NĚJAKÝ NÁPIS – POČKEJ…………..RADOST Z ÚKLIDU.
Ano vážení tak to bylo. Já měl záda jako struhadlo a má drahá polovička radost z úklidu, jelikož s tím koupelovým kartáčem se naše vana drhla vážně skvěle.