Paranenormální jev

.



Ačkoliv je naše rodina skoro až osvícensky racionální a nikdy nepopřávala slechu babským poudačkám o karmě, auře a telekinezi, i nás jednou potkalo něco mimořádného, rozumem nevysvětlitelného.

Na naší chatě v X. (vesnice v okrese N.) se jednoho dne zhmotnil obrovský robot, sestavený z matrací (na půdě jsme měli starý nábytek ještě z dob prezidenta Novotného), nočních stolků, kleští, kladiv, prázdných obalů od jaru, psacích strojů, šuměnek, sifonových lahví, nůžek na živý plot, šťourátek do uší, plastových pískovištních hraček, písku, hrabí a cirkulárky.

Nebudu si tady vymýšlet něco v tom smyslu, že jsme všichni v ten moment zachovali chladnou rozvahu. Spíš naopak, všechny nás to dost překvapilo a neměli jsme daleko k panice. Ale pochopte naši situaci – něco takového jsme absolutně nečekali, v klídku a mírku jsme svorně zavařovali okurky z naší zahrádky, prali a kartáčovali jsme je, myli sklenice, ohřívali vodu, chystali koření na lák – a najednou toto.

Náš počáteční úlek znásobil fakt, že to ze začátku vypadalo, že je golem agresivní, ale on byl jen neohrabaný. Párkrát napochodoval do zdi, svalil se a zase se pracně sbíral. Pak se zklidnil a dalo se s ním normálně komunikovat. Nejspíš on sám byl svým vznikem víc překvapený než my.

Časem k němu naše rodina přilnula, sem tam ho využijeme na manuální práce typu „přenos kamení od plotu do lesa“ atd. Jídlo nechce žádné, asi si sám loví nějaké hraboše nebo sýkorky a jen málokdy nás poprosí o misku mléka.

Když jsme celou situaci v kruhu rodinném probírali, nemohli jsme najít žádné rozumné vysvětlení toho, proč se to stalo. Babička jaderná inženýrka, děd, co vystudoval na Cuni pojistnou matematiku, druhý dědýnek internista, druhá bábrle – spisovatelka a popularizátorka astronomie, mamička právnička a tatíček nezaměstnaný a nezaměstnatelný pobuda a alkoholik, všichni tito skeptičtí a racionální lidé nad tím jen bezradně kroutili hlavami.

Byla to prostě záhada.







.