Boj nikdy nekončí . . . :-) - 1. část

Boj nikdy nekončí

aneb - anebo možná jo? . . . :-)

     Tak pozor, hádanka, jo?! Je to dlouhý, hnědý, všude to leze a všechno to žere, co je to? Cha, ti co tipovali hnědého jezevčíka, tak jsou vedle jak ta jedle! Jezevčíci jsou na rozdíl od tohohle tvora mírumilovní, roztomilí a vůbec lásky hodní tvorové. Tihleti ne! Já proti Španělsku opravdu nic nemám, sice jsem tam nikdy nebyla, ale myslím, že všude žijí lidé dobří i zlí. Nemůžete ale po mě chtít, abych milovala španělské všechno. Teda, mimochodem španělské ptáčky zbožňuju, to teda jo! Ale jak říkám, člověk nemusí nutně souhlasit se vším, jen proto, aby se všem zavděčil!

     Takže odpověď zní: španělský slimák! A vo co mi jako jde? No, vo tohle! Když jsem je před několika lety objevila na naší zahradě, byla jsem u vytržení! Ó, jak jsou milí a zvláštní! Nám tu doteď lezli jen takoví obyčejní, nic moc. No, pravda šneci s domečkem taky nejsou k zahození. Však vzpomínám, jak jsem jich coby děvče chovala na panelákovém balkóně celý tucet v papírové krabici. Každé ráno před začátkem školy jsem svěže vyběhla a natrhala jim čerstvé zelené, aby mi, miláčci, dobře prospívali! A jaké pak ale bylo mé zklamání, když jsem jednou ráno objevila v krabici NIC! :-( Ano, bylo to tak. Ti mí svěřenci si zřejmě neuvědomili, že já to s nimi myslím opravdu dobře. Oni netušili, že jsem si je chtěla na zimu přestěhovat do svého dívčího pokojíčku. Tedy s tím jsem se už jaksi nestačila svěřit rodičům. Jsem si však jistá, že by to pochopili! Jenomže oni prostě zdrhli! Nevděčníci! Tak si klidně jděte, tedy ve vašem případě – lezte! Už je mi to jedno! Ať si vás klidně někde sezobne nějaká kropenatka! Tak – moje bezbřehá láska, jak už to tak u lásky bývá, se změnila na pustou nenávist!

     Vím, vím, odešli jsme od tématu, ale chtěla jsem vám jen nastínit svoji mírumilovnou povahu. Ano, byla jsem tedy k těmto přistěhovalým slimákům fakticky vstřícná. Nebyli nároční na byt ani stravu. Jak jsem tak pozorovala, krásně se nám tu adaptovali. Nechtěli po nás vlastně zhola nic. Jídla kolem dost a klid taky.  A tak nám ti malí roztomilí slimáčci pěkně rostli a vyvíjeli se. Vyvíjeli se ve všech směrech, to bylo evidentní. Prozradily je jisté následky. V záhonu se mi totiž záhy začaly objevovat krásné bílé průsvitné kuličky připomínající perly či bílý kaviár. Opravdu nádherné, jak se tak blyštěly v ranním slunci! Kdybych to bývala tehdy věděla, tak bych už tenkrát bývala ty kuličky tolik neobdivovala a raději s nimi udělala krátký, i když krutý proces! Omlouvám se všem ochráncům zvířat, ale otázka stojí přece takto: buďto oni, nebo my! Vysvětlím později.

     Pochopila jsem, že oni se na svých výpravách nebudou vyhýbat mým záhonům se salátem, ředkvičkami, kedlubnami atd.! Že naopak tyto mé záhony pokládají za nejlepší zdroj své obživy, protože pěstuji samozřejmě vše ekologicky čisté v naší ekologicky čisté přírodě. Že mé výpěstky naopak trpělivě vyhledávají! Jednoduše proto, že je prostě po mých jahodách plných vitamínů netlačí ty jejich hnědá přecpaná břicha! A když jsem pak jednou chtěla kousnout do krásné obrovské jahody a zjistila, že ona jahoda je bohužel jen slupka, ve které si nějaký slimák udělal voňavý příbytek „all inclusive“, už jsem se neudržela. Moje nenávist dostoupila do nebeských výšin!

     Chcete boj? Dobrá, budete ho mít!

Pokračování zítra :-)