Manželovo super odpoledne a záchranářova debilní šichta - 1. část

Manželovo super odpoledne a záchranářova debilní šichta

     Tak původně klidné odpoledne na francouzské pláži se trochu pokazilo. Vyrazili jsme přesto, že se zvedal silný vítr, ale to nás české turisty lačné už po jakémkoli dobrodružství nemohlo odradit. Spíše naopak, už jsme se začínali pomalu nudit. Již cestou k moři nás zarazil zvláštní hukot. Moře burácelo, vlny se valily jedna přes druhou a druhá přes třetí, a třetí . . . prostě konečně vzrůšo, zajásal můj životní partner. Teď může opět prokázat svoji odvahu a mužnost, kterou my - jejich životní partnerky čas od času potřebujeme prokázat, abychom je mohly dostatečně obdivovat a nemusely se jinak dívat po životních partnerech jiných partnerek :-).

     Abych to zkrátila. Už už se chystal vrhnout se do rozbouřeného živlu, kde se mezitím vlny zvedaly do výšky dvou metrů, když jsem se ho zeptala, zda má někde napsánu závěť pouze pro mne. Tak nějak si myslím, že mám na to nárok za ta léta po jeho boku. Neodpověděl, asi v tom sílícím větru, který přecházel ve vichr, neporozuměl mé otázce. Zdálo se mi nevkusné, to na něj řvát před ostatními turisty, a tak jsem zmlkla a doufala, že ano . . .

      Rozhodla jsem se, že budu situaci monitorovat ze břehu. My ženy už jsme takové, taky se nám to vyplácí :-)! Věděli jste, že rok co rok zemře na dovolené desetkrát více mužů než žen? Divíte se proč? A také - když se dozvíte, že se chlap udře v práci, či zahyne stresem z ní, pomyslíte si: chudák. Když se dozvíte, že se utopil na dovolené při šnorchlování v padesáticentimetrech, pomyslíte si, že to s tím adrenalinem chlapi už vážně přehání! Ale to jsem odbočila. Je pravda, že se mi to občas stává. Ale někdy to dělávám záměrně, ono je totiž občas nutné trochu odlehčit situaci, čtenář si musí oddechnout před dalším vypětím, které zákonitě bude následovat . . . :-)

     Takže manžel šel do toho!, tedy do těch vln, samozřejmě. Když jsem se rozhlédla, stejně "postižených" tu bylo víc . . . Chvíli šli vpřed, chvíli vzad, spíše se však vzdouvajícími vlnami tak nějak potáceli, kam je to zrovna smýklo, ale jistě se cítili jako praví muži, a to je důležité! :-)

     Ne všichni se tu ale cítili dnes tak v poho. Byl tu jeden, co začal od chvíle, co přišel na odpolední, pomalu ale jistě ztrácet životní optimismus. Byl to záchranář. S obavou sledoval stále vyšší a vyšší vlny a stále větší a větší houf bláznů, co si mysleli, že vlny jsou super. Jemu to až tak super nepřišlo, spíše měl dojem, že dneska přijde o prémie, protože se tu brzy někdo natuty utopí . . . :-(
 

Pokračování zítra :-)