Rodinný výlet, průvodkyně, co to má na háku a čůrající Štěpánek

           Rodinný výlet, průvodkyně, co to má na háku a čůrající Štěpánek

 

 

     Tak jsme se o prázdninách celá rodina vypravili za kulturou. Ne, nečekejte něco jako smyčcové kvarteto, či baletní představení. Byla to obyčejná návštěva jednoho nejmenovaného zámku u Vranovské přehrady. Ale zase tak obyčejná nebyla. Naopak byla docela neobyčejná a již, když jsme zámek opouštěli, byli jsme si jistí, že na to všechno budeme ještě dlouho vzpomínat . . . :-)

 

     Bylo to asi takhle. . . Docela jsme se těšili. Prohlídky hradů a zámků už je v našem národě taková pěkná tradice. Sice jsme si tenhle zámek, jak jsme s manželem spočítali, zřejmě prohlédli už pětkrát, ale vůbec nám to nevadilo! A dětem? Ale jo, řekli na náš návrh poněkud odrostlý syn s dcerou. To dáme!, a plácli s placáka. Že nechápete, co to je? No vysvětlím vám to někdy později . . . A budou i bačkory?, ještě si uvědomila dcera. Budou, bačkory určitě budou, ujistil jí manžel. Super, zasnil se syn při představě, jak se rozběhne a . . . Na to zapomeň!, zarazila jsem ho. To se nesmí! Taková prohlídka není žádný holubník, taková prohlídka má svoje pravidla!, o čemž jsem se zrovna já měla dneska přesvědčit . . .

 

     Den byl jak vystřižený z reklamy na léto, jako malovaný, prostě nádhera. Až syn s dcerou trochu zapochybovali o správnosti našeho rozhodnutí a tak trochu nadhazovali, jestli by u vody nebylo lépe! Nebylo, shodli jsme se s manželem a jejich otcem v jedné osobě. Představte si, že byste se teď právě pařili někde na pláži, po rukách by vám stékala rozpouštějící se zmrzlina a vůbec, víte, co je u vody komárů? Takže jsme to demokraticky rozhodli za ně, jo, sakra, to vlastně není demokracie, že? Nu, což někdy je i diktatura dobrá. Ono jim trocha toho vzdělání neuškodí, viď maminko, usmál se na mě manžel. Ano, tatínku, usmála jsem se na něj zpátky. 

 

     Zámek byl krásný, ostatně jako už pětkrát předtím! Po vyřízení nutných formalit – zaplacení vstupného, vyslechnutí poučení o vhodném chování na zámku, a tak podobně, jsme se stejně jako zhruba dalších dvacet návštěvníků vrhli na prohlídku.

 

     Na tomto místě je důležité upozornit, že kvalita každé takovéto prohlídky, je přímo závislá kvalitě průvodce. Pokud váš průvodce kuňká, koktá, vypadává mu text, případně nedokáže fundovaně odpovídat na vaše dotazy, je celá prohlídka v pytli. Prostě nuda, trapné chvilky a zkažený zážitek! :-( Okamžitě jsme si proto důkladně prohlíželi našeho průvodce – tedy průvodkyni. Děvče kolem dvaceti, určitě studentka, sebevědomí samo. Jo, a jak si manžel se synem povšimli, má docela hezký nohy! Ježiši!, vy jste fakt hrozný, shodly jsme se na tom s dcerou. Tedy dále jsme se shodli, že dnes nebude ohledně průvodce problém. Ta umí text i pozpátku, šeptala mi dcera. Hm, uvidíme, odtušila jsem.

 

     Ještě jsme se porozhlédli po našem společenstvu. I to je důležité. Představte si, že s nimi odteď prožijete skoro hodinu vašeho života. Jaká ta hodina bude? No, to právě záleží na tom, jaké společenstvo tu náhoda utvořila. Do toho našeho patřila rodina se dvěma asi desetiletými chlapci, rodina se staršími třemi dětmi, mladý hezký páreček, dva starší páry, dvě kamarádky, mladí rodiče s menším chlapečkem a pak tedy my. Prohlídka mohla začít!

 

     A běželo to jako na drátku. Letopočty průvodkyně zjevně sypala z rukávu, stejně tak jména všech bratranců i sestřenic zdejších pánů do třetího kolene. Nestačili jsme sledovat její bezchybný výklad, natož obracet hlavy hned vlevo – povšimněte si toho zlaceného obrazu!, hned vpravo – tak toto je nejstarší truhlice na Moravě a možná i ve střední Evropě. Netrvalo dlouho a začali jsme se v tom nějak ztrácet. Hele, zeptala se mě po chvilce dcera, jakže se jmenovali ti zakladatelé zámku? Prosím tě, to neřeš, odbyl ji vtipně syn, hlavně, že to někdo založil, ne? Bylo to prostě docela náročné. No, ale na to, že jste tu už pošestý, byste si něco mohli pamatovat, co? Skleróza? Skleróza?, opět zavtipkoval syn. Ticho, zasyčel na něj manžel, když průvodkyně náhle přerušila svoje vyprávění o zahraničních cestách zámeckého pána a významně na syna pohlédla. Jo, ticho, přidala jsem se a omluvně jsem se usmála na ostatní členy prohlídky.

 

     Nutno ale říci, že průvodkyně se nenechala rozhodit a dále pokračovala ve své řeči. Opravdu zábavnou formou dokázala přitáhnout pozornost i těch dvou rozjívených desetiletých chlapců tak, že jí v její práci posléze začali i pomáhat. Tu vyhákli provaz bránící nepřizpůsobivým turistům ke vstupu na drahocenný koberec, tu zavřeli za námi dveře . . . Prostě pohoda. Jak se opět neudržel syn, ta to má na háku!

 

     Jediný, komu byla celá prohlídka, tak nějak jedno, byl její nejmladší člen. Ten asi dvouletý chlapeček mladých manželů. Ze začátku se docela držel, statečně šlapal po naleštěných parketách, do schodů mu musel tatínek pomáhat, ale vcelku to šlo. Asi po deseti minutách se ale začal dožadovat pití. Nejprve potichu, ale když rodiče nereagovali, tak i nahlas. Rodiče se snažili dále nereagovat. My ostatní jsme nevěděli, proč? Což nám všem tatínek záhy osvětlil. Důrazně Štěpánkovi, tak jsme se všichni dozvěděli, jak se chlapeček jmenuje, sdělil, že pít nedostane, protože by se mu pak chtělo čůrat. A hotovo. Vyřízeno. Ne, tak pro Štěpánka. Štěpánek měl prostě žízeň! A potvrdil to tím, že začal brečet. V tento moment bylo poznat, že naše průvodkyně mírně znervózněla. Přes Štěpánkovo kvílení totiž nebyla dostatečně dobře slyšet její humorná příhoda se zálety zámecké paní. Takže jsme vlastně neslyšeli, zda jí to pán nakonec odpustil anebo, což je pravděpodobnější, že se ubohá paní nějak záhadně ztratila v okolních hlubokých lesích . . . :-(.

 

     Tak mu dejte tomu chudáčkovi napít, zastala se Štěpánka jedna starší paní . . .

Pokračování zítra :-)