Zase nic . . .

Zase nic . . .

     Zase nic . . . To sem si moh´ myslet, zaslechla jsem ráno z kuchyně. Mužův hlas zněl opravdu naštvaně. Už zase, a teď to začne, pomyslela jsem si: proč já jsem se vůbec ženil?, moh´sem zůstat svobodnej jako ten pták a dělat si, co mě napadne . . . Proč já jsem se vůbec ženil?, rozhodil muž rukama, moh´sem zůstat svobodnej jako ten pták a . . . A víš, co?  máš recht, skočila jsem mu do řeči.

     A bylo dusno. Jako každý ráno u nás. Nevím, vo co mu jako de? Jiný chlapi to taky nemají každej den a smířili se s tím a nevotravujou hned takhle po ránu jako ten můj. Ach, jo, proč já sem se vůbec vdávala, mohla jsem zůstat svobodná jako ten pták . . . vlastně holubička bílá a . . . Takže fakt nic nebude, jo? zase se ozval muž. Ne, řekla jsem tvrdě. Nebude. Ani dneska, ani zejtra.

     Von si snad myslí, že má na to nějakej nárok či co. Jako že se oženil, tak že je to něco jako moje povinnost! Pche, to zrovna! Sem si myslel, že když se ožením, tak to budu mít každej den, že je to něco jako to - ta - tvoje povinnost, ozvalo se vzápětí. Jo, to určitě, na to mám tak akorát furt náladu, odfrkla jsem. No, jo, ale ty prostě nemáš náladu, že jo?! Tak já snad půjdu, a už podruhý rozhodil rukama, asi jinam - asi . . .

     Si di, vypálila jsem od boku, stejně vím, že tam chodíš! Nemysli, že jsem tak hloupá a nevím to! A co mi jako zbejvá? No, řekni, co mi už na tomhle světě zbejvá, než si na to zatracený pivo dojít do tý zatracený hospody, i když se mi tam teda vůbec nechce. Když ty mi ho prostě nekoupíš a nekoupíš! Proč já jsem se vůbec ženil, moh´sem zůstat svobodnej jako ten pták a . . . Dveře klaply.

     Tak teď mám vod něj aspoň na hoďku pokoj, natáhla jsem si nohy. Ach, to je slast :-).