Třídní mejdan-4

Jindy večer tichou školou zněla nahlas diskotéková hudba a ozývaly se výkřiky. Zároveň po chodbách vrávoralo několik postav s lahvemi alkoholu, což někteří brali jako poslední procházku po škole, ve které strávili řadu let. A v tmavých koutech se také začaly objevovat dvojice, jenž začalo zajímat úplně něco jiného.
Tomáš stál se smetákem na katedře a předváděl hraní na kytaru, přičemž dělal divoké pohyby. Při jednom takovém ztratil rovnováhu a dopadl na podlahu. Zároveň se ozvalo křupnutí a násada smetáku se zlomila.
„Ty už to nechlastej ani zředěný!“ vyhrkl na něho jeho větnamský spolužák Sieng.
„Nestarej se! Vše mám pod kontrolou!“ vyhrkl na něho a oba konce násady uchopil do rukou. A pak s nimi začal předvádět bubnování. Současně jeho pozornosti neuniklo otevřené okno, a tak k němu došel. Chtěl se nalokat čerstvého vzduchu, přičemž uviděl Michala, jak s dlouhou konfetou tančí na trávníku.
„Hraješ si na mažoretku!?“ vyhrkl na něho tázavě a seskočil z okna. Doskok se mu však nepovedl a rozplácl se. Podařilo se mu vstát a za chvíli byl u Michala. O konfetu se začali přetahovat, což skončilo nárazem do plotu.
„Jau! Ty vole! Já se praštil!“ řekl Tomáš.
„Já taky. Ty brďo, my sme vožralí jako prasata,“ zkonstatoval Michal.
„To je možný, ale vsaď se, že ten plot v pohodě přelezu!“ pronesl rozhodně Tomáš.
„Spadneš z něj jako hruška!“
„To teda ne!“
A za chvíli se Tomáš drápal na plot, aby o chvíli později zůstal viset přes jeho horní část.
„Prej v pohodě to přelezeš, vždyť tam si přehozenej jako vosuška!“ smál se Michal.
„Ty by si sem vůbec nevylez!“
„Ale taky tam vylezu!“
Za chvíli i on vylezl na horní část plotu, na niž zůstal trčet v ležící poloze. Vzápětí se ozval štěkot a u plotu se objevil pes.
„Hele, to je podvraťák ty drbny Rybáčkoví!“ řekl Tomáš.
„Tak to ta bába nebude daleko,“ mínil Michal a měl pravdu. Za chvíli k nim přišla pani Rybáčková, kterou už dneska večer potkali.
„Dobrej večer vám přejeme!“ zahulákal na ní Tomáš.
„Ježišmarja! Co tady děláte vy dva!?“ vyhrkla na ně užasle.
„Pozorujeme vokolí,“ vysoukal ze sebe Michal.
„Vy jste vopilí! A co je to za bengál v tý vaší třídě!?“
„To se vám jen něco zdá. Asi máte slyšiny,“ mínil Tomáš, jemuž se náhle udělalo špatně a na plotě se předklonil. Obsah jeho žaludku se vzápětí přemístil na stále štěkajícího psa, což mělo za následek rozkřičení se pani Rybáčkové.
„Nekřičte, nebo se mi udělá taky blbě a mohl bych poblít i vás,“ ozval se Michal a ona se ještě více rozeřvala.
„Už je mi líp,“ zkonstatoval Tomáš a náhle se sesul z plotu následován Michalem. Pak vrávoravým krokem oba došli pod okna třídy, do niž s obtížemi vlezli. V ní vládl nepopsatelný chaos, který zanedlouho vyvrcholil stavěním pyramidy z lavic a židlí, aby poté kolem ní divoce tančili všichni přítomní. A náhle si někdo všimnul, že ve dveřích třídy stojí ředitelka Nováková. Ta se dozvěděla o divokém mejdanu od pani Rybáčkové, která jí zavolala domů.
„Okamžitě to tady skončete!“ rozeřvala se z plných plic.
„Pani řiditelko, cvakněte si taky!“ oslovil jí školník Kopřiva, jenž k ní přivrávoral a měl na sobě záclonu.
„I vy! No to si zodpovítéééé!“ rozeřvala se.
„Nebojte se, všechno dobře dopadne. Přes víkend se to dá všechno do pořádku. A v nejlepším se má přestat a ten vokamžik zrovna nadešel. Já si s vámi skočím sólo. Prej ste výborná tanečnice,“ řekl školník a popadl ředitelku. Jejich tanec se dal těžko definovat, zatímco Tomáš s ostatními prchal okny ze třídy a poté i přes plot. Všem bylo jasné, že je o víkendu čeká generální úklid třídy a žehlení si maléru u ředitelky.
KONEC