Dokonalá symbióza aneb miláčku, spoléhám na tebe! - pokračování

 

 

Druhý den  . . .

 

 

     Druhý den ráno ležela myš v přístavku a nehýbala se. Srdce mi poskočilo radostí! Tak přece jen nebyla symbióza dokonalá! Potravní řetězec nakonec zvítězil! Kdo to byl? obrátila jsem se na obyvatele našeho přístavku. Kočky vypadaly, že je to nijak nezajímá, zato pes – náš miláček, radostně vrtěl ocáskem. Bože, je možné, že by byl tak inteligentní?! Třetí možností bylo, že prostě myš z toho včerejšího leknutí dostala infarkt. Bylo mi upřímně jedno, jakým způsobem doopravdy sešla z tohoto světa a dále jsem to už nehodlala vyšetřovat. Vzala jsem ji naprosto chladně, bez emocí za ten její ocásek a hodila ji do popelnice. Opět chladně a bez emocí jsem tu popelnici zabouchla! Sigourney by ze mě měla fakt radost!

 

     Večer jsem vše podrobně vyprávěla manželovi. Tušila jsem, jak je na mě hrdý, ale nedal to na sobě znát. Och, ti muži! Znovu a znovu jsem si v hlavě přehrávala situaci s myší. Jsem prostě dobrá, jak jsem jí vzala za ten ocásek  . . . Ne! blesklo mi hlavou, tamta měla ocásek dlouhý!!!

 

     Vřítila jsem se do přístavku. Tam vládla dokonalá symbióza. Všechna zvířata různého druhu ležela spolu v pelechu. Přísahala bych, že jsem zahlédla i dlouhý myší ocásek! Miláčci!!! zaječela jsem. Dyť my víme, klidně se na mě podívali, spoléháš na nás! . . .  :-).

 

 

Tu noc v zákulisí . . .

 

    

     Hele, budeme muset s tou kolonií zabrzdit!, ozval se v noci přístavkem pisklavý hlas. Jak to myslíš zabrzdit?, podivil se jiný příjemně sametový. No, prostě to musíme skončit, zase ten pisklavý. Náhle se ozvalo klapnutí padacích dvířek a dovnitř se protáhl černý stín. Co řešíte?, zeptal se se zájmem. Prostě to byla blbost, ten nápad s tou myší kolonií, přidal se hluboký vrčivý hlas, který byl doteď potichu. Neměl jsem to vůbec dovolit! Jak ty? Snad tu bydlíme všichni čtyři, ne? Byla to dohoda! bránil se sametový. Nehádejte se, okřikl je pisklavý. Patřil drobnému zrzavému kocourkovi, na kterého volali Macík. Jméno mu zůstalo ještě z doby, kdy byl trochu oplácaným kotětem.

 

     Nepřišla by na to, kdybyste těm myším vysvětlili, že mají dodržovat jistý hygienický návyky jako my a chodit si laskavě ven, vyjádřil se důležitě k tématu černý stín. Jinak to byla číča a jmenovala se Šmudla. Hm, je fakt docela chytrá, pomyslela si druhá kočka této společnosti. Byla to ta s tím sametovým hlasem, jmenovala se Míša.  Aby ne, vždyť je to vlastně moje dcera hihi!

 

      Tak jaký máš teda názor ty, Šmudlo?, chtěl vědět Macík. Šmudla, jak už víme, byla Míšina dcera. Ále mě je to jedno, já myši stejně nejím, jak chce mamka. Stejně to všechno vymyslela ona. Aby ne, vždyť jsem z vás taky nejchytřejší a nejkrásnější, nevynechala Míša příležitost se pochválit. Bylo ovšem na místě přiznat, že měla pravdu. K příjemnému sametovému hlasu patřil nádherný tříbarevný kožíšek, který ovšem nebyl obyčejný, jaký mívají obyčejné vesnické číči. Míša měla chloupky tříkrát tak dlouhé, což naznačovalo její orientální pravděpodobně perský původ.

     

     Tak co s tím teda budeme dělat? Je to dva proti dvěma!, připomněl Jedy. Jedy byl jediný pes v přístavku, a jak jste určitě pochopili, byl to jeho hlas ten hluboký vrčivý. Byl z obyvatel přístavku nejstarší a největší, a proto měl taky ze všech největší rozum, jak byl přesvědčen.  Navrhuji zvýšit jim denní nájemné ze šesti kusů na deset!, to promluvila opět Míša. Né, to zásadně odmítám, piskavě vykřikl Macík. To paničce nemůžeme udělat! Viděli jste ji dneska? Jak se sem vřítila? Prostě nám to nesežrala! Vy jste si snad mysleli, že je hloupá, že jí to nedojde? Ty myši od sousedů vypadají úplně jinak než ty naše. Stačí se podívat na ten jejich krátký legrační ocásek!

 

     Jo, to byl můj nápad a byl skvělý! Necháme myši na našem území na pokoji, když nás budou pravidelně zásobovat těmi od sousedů. Tři kusy za klid a mír, to zas není tak moc, ne? Jo, to byla původní úmluva, zavrčel Jedy. Jenomže ty sis to pak sama rozšířila o dodatek, že je na zimu necháme u nás bydlet! U nás! Plácl se velkou tlapou do čela! Bylo přece jasné, že se to dřív nebo pozdějc proflákne! Ale bylo to za příplatek, bránila se Míša. Dodávali o tři kusy denně víc! A nedělej, že nemáš myši rád!, taky si rád zpestříš jídelníček! No, jo, no, nebylo to marný, připustil Jedy. Ale s tím, jak je nad slunce jasné, je teď amen, když na to panička přišla!

 

     Dlouhoocasý z toho měl chudák málem infarkt, vzpomněl si Macík. No, a kdyby, aspoň by si panička myslela, že vetřelce dostala. A měli bychom vyhráno!, řekla tvrdě Míša. A vůbec, co se tady měl co motat, tak někam zalezu a nekoukám na ni tak dlouho, když má koště v ruce, hihi!

 

     Hele, můžeme udělat ještě poslední pokus, zamyslel se Jedy. Jestli vyjde, necháme dohodu tak, jak je. Dobře, i včetně bydlení přes zimu, dodal. Macíku, ty jim důrazně vysvětlíš, to chození na toaletu! . . .

 

Komu se pokračování povídky líbilo, tak může zítra kouknout sem na závěrečné pokračování :-). Hezký den všem :-)!