Cesta domů...

Návrat domů.......

Rád se člověk vrací do rodné vísky pod horami, aby potěšil srdce vzpomínkami,oblažil rodáky svojí přítomností a poinformoval na vsi, co nového ve vlasti i v zahraničí.Tak i Joska,kterého života běh zavál až do dalekého Ústí se každoročně vracel nejmíň jednou za rok do Kladénky na úpatí Bílých Karpat ,aby mezi svými pookřál a načerpal síly do další životní pouti.Manželku většinou nechával doma aby ji ušetřil útrap dlouhé cesty,drsného života mezi horaly a aby ji ušetřil pohledu na to,jak i s ním ten stříbrný vítr zamává.
V Luhačovicích na nádraží se posilnil nějakou tou soupravou (pivo a velká borovička),pohovořil se štamgasty nádražního bufetu ,předvedl se jako weltman a půlšestým autobusem vyrazil domů.Sjížděje serpentiny k vesnici,měřil zavlhlým zrakem rodný kraj,pozoroval ty známé chalupy a jeho široké srdce se otevřelo,všechno a všechny by nejradši obejmul.Od zastávky měl do rodné chyšky kousek,ale co teď tam,dům je syrový a prázdný a sousedé čekají a tak kufr šoupl do křoví za zastávkou a rychlým krokem se vydal do hostince.K Barkasovi vpadl jak velká voda,všechny objímal ,zdravil,objednával pro všechny piva a borovičky a bylo veselo.U velkého stolu seděli nejvěrnější přátelé Tuf,Keke,Šusťa,Pegott a Kodeš a už to jelo ve velkém ,štamprle lítaly,půllitry se nestačily točit a o překot sa mlelo co ve světě,co na vsi ,kdo umřel,kdo má zebrané papíry,od koho utekla žena,kdo hraje automaty,jak Keke řádí v Bojkovicích,kdo nejvíc krade a tak.Samozřejmě největšími ničemy se stali ti, co v hospodě v tu chvílu nebyli,na těch nezůstala niť suchá,kdežto u stolu seděli samí rozšafové. Postupně se charakter řeči měnil, slova se zmocnil Joska a ostatní s vyvalenýma očima sledovali jeho ústa,ne snad proto,že by mluvil tak zajímavě ,ale proto, že čím byl opilejší tím mluvil nesrozumitelněji. Nakonec mu už nebylo rozumět vůbec,drmolil,šumloval a ostatní pozornost jen předstírali, cítíce se takto povinni vůči hostiteli.Za noci se pak s pomocí kumpánů dostal dom a kufr vytáhl až za dva dny.A tak to šlo den za dnem po celou dovolenou.
Chalupa marně čekala na nutné práce,zahrádka nadále pustla,zato před nedalekým supermarketem Teskno bylo od rána živo a kdo šel kolem nemohl přehlédnout zavalitou postavu Joskovu jak živě gestikuluje při debatě se sousedy nakupujícími nebo občerstvujícími se.Vše však má svůj konec a tak i dovolená uběhla jak voda v Žilínce a bylo třeba se vrátit do velkého světa.Zdálo by se to jednoduché, autobusem do Luhačovic a pak dál, ale nic se nesmí nechat náhodě,vše je třeba ošéfovat.
Joska správně usoudil, že by jej nebylo důstojné aby rodný kout opouštěl jen tak ,
autobusem,jako nějaký strýc a tak se rozhodl,že jej na nádraží odveze některý z kumpánů vlastnících auto,platit za taxík se mu zdálo přece jen moc.Zvolil nakonec souseda Fricka a sladkýmy slovy jej přemlouval,slibujíc mu za formanku litr slivovice a dvě stovky.Nabídka to byla lákavá,stará škodovka, pomalu se rozpadající před vraty,byla ještě pojízdná,ovšem byl tu problém.Fricek byl také závislák,přitom ovšem člověk odpovědný,který by po požití za volant nesedl a musel by tak od rána do odjezdu držet suchý program.Nakonec chtivost a snad i snaha zavděčit se Joskovi zvítězily a on souhlasil s tím ,že pojedou v jedenáct aby stihli dvanáctý autobus do Prahy.
Už v deset Fricek nasísal jestli není Joska vypravený na cestu.Nebylo mu nejlíp,protože už večer si nemohl dat obvyklou dávku,od rána sušil hubu a ruka se mu automaticky natahovala po flašce,ovšem vyhlídka na pomoc kamarádovi a na slíbenou odměnu mu dodávala síly. O půl už nevydržel ,přeběhl zahradu a volal:“Dělej vole,nebo nestihnem ten autobus,dyť už je půl“.Když se nic nedělo, začal mlátit do okna,odkud po chvíli vyhlédla rozespalá buclatá hlava a Joska,který evidentně se probudil až těď,povídal : „Já sem to změnil,pojedu až v šest,přijeď zrovna k baráku“ a odpotácel se znovu do postele.Fricek ztuhl,zanadával a odplížil se dom.Teprve teď začal ten pravý souboj toho lepšího a horšího v něm,chuť na hlt byla mocná, avšak dobrá vůle byla silnější.Fricek chodil po baráku,pohled se mu stále stáčel k hodinám a čas se vlekl mimořádně pomalu,odpoledne si začal vyčítat,že dyby si dal ráno dvě štamprle,tak do pěti by vystřízlivěl,zašel do Teskna na birela,pomluvil Josku ,jaká je to kurva nespolehlivá a neužilá a tak dočkal do pěti.Potom nekompromisně nahodil stroj a předjel před Joskův dům,několikrát zatroubil a netrpělivě vyčkával.Skutečně po čtvrthodině troubení a láteření vyšel Joska důstojně s kufrem,zamkl,pohledem obejmul rodný dům a důstojně usedl dozadu,neopomenuv napomenout Fricka ať jede rychle aby snad,probůh,nezmeškal.Řidič nedbal takových jalových řečí,třesoucíma se rukama stiskl volant a vyrazil,oči vyvalené a nohu na plynu vybíral esíčka nad dědinou a řítil se hustýmy lesy k Luhačovicům,kde za deset minut,zpocený jak dveře od chléva,přistál před nádražím.Vypakoval Josku i s kufrem,dojatě se rozloučili,slíbili si vzájemnou návštěvu, převzal slíbenou odměnu (slivovicu mu Joska prozíravě nedal dopředu) a vyrazil k domovu.Doma už bylo dobře,několik loků destilátu,jak se říká zavratovka, a svět se hned zdál růžový a hlavně ten pocit jak pomohl bližnímu a překonál sám sebe.Večer spokojeně ulehl k spánku,dal si uspávací hlt a zhasl,ponechav flašku vedle postele.
Joska mezitím na nádraží zkontroloval z kterého nástupiště a kdy mu odjede autobus,zkontroloval čas,zjistil že má půl hodiny do odjezdu a tak si skočil na gulášovku a soupravu do bufetu,kde to už žilo.
Uprostřed noci vzbudilo Fricka mocné bušení na okno,napřed se trochu lekl,potom se zorientovál,pohlédl na budík,že je skoro půlnoc , odvrávoral k oknu ,otevřel ho a vyvalil oči. Venku se kymácel Joska s kufrem a brblal :“Já sem dneska ten autobus nestíhl,tak sem se vrátil půljedenástým,odvezeš mě zítra“ a odvrávoral sledován zkoprnělým Frickem.