Pokémon

Dneska mě trochu překvapil vykřičník na mobilu. Stálo tam, že můj učet Gmail vyžaduje nějakou interakci. Snažil jsem se to smazat, ale systém Android na mé přání nereagoval...

Proto mám radši klasické počítačové systémy. Tam se alespoň částečně dozvíte, co jste uděli špatně a máte na výběr zda to chcete nějak řešit, nebo ne, případně tlačítkem „storno“ dáte najevo svůj nezájem.

Operační systémy našich nových zařízení, ale už přešly do módu manipulace s uživately a i s jejich osobními daty. Proto tak rychle vznikl windows 10 poskytovaný zcela zdarma. Selský rozum každému napoví, že pokud je něco v dnešní době zdarma, tak to nefunguje. A pokud to funguje velice dobře, je třeba se mít na pozoru!

Ale abych se vrátil k mému neodstranitelnému vykřičníku. Po třech dnech mi to nedalo a přihlásil jsem se na tento problémový účet. Samozřejmě jsem všechny své údaje měl pod kontolou. Ale při přihlašování mi vyskočilo okno s větou: „Nepamatujete si své heslo? Zkuste ho obnovit v jednoduchých krocích...“

Velice dobře jsem znal své heslo a dokonce jsem použil i metodu kopírování z textového editoru, abych zabránil případnému překlepu, nebo módu přepnuté klávesnice. Ale stále se mi objevovalo: „Heslo, nebo uživatelské jméno není správné!“ Sakra proč?

Asi po desátém marném pokusu jsem už byl tak frustrován, že by stačilo aby systém napsal: „Tak tohle zase není tvoje heslo debile“ a já bych s rozeběhem proskočil oknem...

Naštěstí jsem byl zrovna v suterénu a vyskočit z takového okna je moc veliké umění. Myslím, že se to nikomu doposud nepodařilo, jelikož pokud se z takového okna podíváte, vidíte jen boty a kalhoty lidí, jak spěchají po chodníku. Usoudil jsem, že spáchat sebevraždu tím, že se vyplazím nahoru na špinavý chodník a pak budu doufat, že mi nějaký běžící outdoorista rozšlápne lebku je zcela marné.

Svým heslem jsem si byl jistý na 100%, ale přesto mi nezbylo, než použít jejich průvodce pro hloupé uživatele, kteří své heslo prostě jen zapoměli.

odpovědí mi bylo to, že musím zadat další údaje, potřebné k autorizaci. Telefonní číslo – ale toto né, nějaké jiné kam zašlou zprávu, pokud mi stávající mobil bude odcizen. Pak náhradní Email pro případ ztráty přístupu. A nakonec jsem byl požádán i o heslo do mého náhradního emailu.

Něco jsem si tedy vymyslel, ale 99% populace v tomto kroku napíše své skutečné heslo!

Nakonec mi byla nabídnuta možnost zadání nového hesla do jejich Gmailu, který ani vlastně ani nechci, ale nový telefon se sytémem Android mi nedává jinou volbu.

Tak fajn tím už se vyřeší vše a zadal jsem své nové heslo. Ale zadal jsem ho stejné jako to minulé... Mám toto heslo fakt rád a chci ho používat i nadále, protože je bezpečné a kdybych ho nedej bože zapoměl, dokážu si ho odvodit...

Tak jo, povím vám jak na to. Je to snadné a geniální. Napíšu první písmeno svého jména a samozřejmě veliké protože je na začátku a pak rychle svoje telefonní číslo, ale pozpátku! A nakonec doplním první písmeno svého příjmení, ale tentokrát malé, jelikož je na konci věty. Takové heslo mi už vyhodnotilo mnoho severů jako velice silné a vyhovující.

Takže jsem své staré milované heslo zase zadal jako nové a odeslal požadavek s tetelivým pocitem vítězství člověka nad systémem. Očekával jsem velice dychtivě zelené zatržítko s doplňujícím textem: "Vaše heslo bylo úspěšně změněno", ale zpráva na displeji mě úplně zmrazila.

Automat mi sdělil, že nemohu použít stejné heslo jako jsem používal dříve... V té chvíli jsem si nemohl vzpomenout, ani jak se mám nadechnout a zoufale jsem běžel s mobilem v ruce po chodbě, hledajíc nejbližší výtah, který by mě dopravil ze suterénu do nějakého vyššího patra.

Kolegové v domění, že pronásleduji Pokémona, mi uctivě a s úsměvem uhýbali, chápali mou nazelenalou barvu obličeje. Dokonce mi jeden z nich otevřel výtah a zeptal se kam to bude? Na střechu? A předzmáčkl mi tlačítko posledního patra budovy.

„Nebój, dostaneš ho!“ povzbudil mě. Vděčně jsem pokýval hlavou. On myslel Pokémona a já zase infarkt.

Ani nevím, jak jsem se ocitl na ploché střeše výškové budovy, ale prvně mě upoutalo noční nebe se stovkami zářících hvězd, teplý vzduch provoněný pachy pizzerií a restaurací dole na ulici. Cinkání tramvají a lehce přátelské potrubování aut. Místo infarktu se dostavilo osvícení ze života a tak jsem použil u svého nového mobilu jeho tajnou a skrytou funkci.

Pokud tuto funkci neznáte, tak vězte, že se nazývá „hod do dálky“. A měly ji všechny modely, včetně prvních Nokií.

Dlouho jsem s pocitem náhlé svobody naslouchal a očekával zvuky dopadu, ale nic... Můj telefon byl pravděpodobně stažen družicí operátora a neletěl dolů. Teď asi obíhá nějaký satelit.

Když jsem posléze opuštěl budovu a procházel vrátnicí. Strážný mě informoval, že před domem stojí sanitka a ošetřují našeho pana ředitele, který byl zraněn nějakým meteoritem. Podivil jsem se tomuto úkazu a vrátný ještě dodal, že je to důkaz Boží existence.

Rychle jsem se omluvil, že musím na toaletu a tam jsem pro jistotu prolezl okénkem na zadní parkoviště.Cestou po ulici jsem přemýšlel, jestli by nebylo lepší zítra koupit místo Samsungu nějaky Iphone, ale možná to vyjde nastejno.