Mlčení

Mlčení

     Nevím jak vy, ale já čas od času cítím, že je třeba se odmlčet. Nevím, jak na vás, ale na mě to obvykle přijde tak jednou maximálně dvakrát za rok. Všimla jsem si, že se to stává povětšinou, řeším-li nějaký závažný problém ve svém okolí. To pak vůbec nespím, a ano, skoro i nejím, což je už opravdu vážné . . . Tak přesně tohle! se mi stalo minulý týden. Nebudete mi to možná věřit, ale zhubla jsem vám takhle celé  k i l o !!! Když jsem to zjistila, skákala jsem metr vysoko, a tak mě napadlo, že kdybych to takhle dělala třeba vícekrát . . . No, dejme tomu, tak jednou maximálně dvakrát denně, tak by těch kil logicky musela být celá přehršel, a to by už stálo za uvážení . . . Jo, opravdu na tom něco je.

     A navíc, je super, že jako bonus toho všeho je v naší domácnosti klid a mír. Tedy ne že by jindy nebyl. Ale je to znát, například počet rozbitých talířů je daleko menší a taky ty dveře tak často nevypadávají z pantů, když se jimi tolik nepráská. No, zkrátka má to samý plusy. Nemyslete si ale, že je to nějak jednoduchý to mlčení. Ne, ne, je to docela těžký. Třeba si ráno chcete říct o snídani do postele, a co myslíte, že se stane? Nic, právě že nic! Než totiž najdete papír a tužku, tak je váš milý fuč. Pak tedy nastává ta chvíle, kdy si řeknete: a dost! končím! Tedy ne s vaším milým, samozřejmě, ale s tím bobříkem mlčení! A jdete a ten problém prostě vyřešíte. No, chápete, přece kvůli jeho pár špinavejm cápotám na koberci nebudu celej rok bez kafe  . . .