Nejvíce holek opíchal Náčelník

Pěkně tam přijdu, pozdravím se s kamarády, které jsem přes zimu neviděl, zasednu k dubovému stolu, na krásnou dřevěnou lavici. A když bude venku ještě chladno, rozdělá se v krbu oheň a jeho zář nám bude olizovat neoholené tváře.

Pak přijde Tatanka. Posadí se na své místo po mé pravici, napije se ohnivé vody, otře z kníru bílou pěnu a hrábne do strun. Budeme zpívat o bitvě u Little Big Hornu, o útrapách indiánů, o Komančích, vládcích jížních plání, a podobně. Říkáme mu Tatanka, protože nade vše miluje tatranky, ale neumí vyslovit písmeno R.

Jako další se k nám připojí Smrdutý kojot. Věčně nezaměstnaný znalec alkoholických nápojů. Srdce ze zlata, ale v hlavě prázdno. A přitom to byl právě Smrdutý kojot, kdo jako první z nás ulovil bobříka hladu.

Vedle něho si sedne náš starý mládenec, ten, který u žen ne a ne pochodit, Nadržený bizon, držitel bobříka osamělosti a velkého mlčení. Ani nevím, kolik mu je let, protože na takové věci se u nás neptáme. Vím jen, že nedávno si konečně našel ženu. Seznámili se přes inzerát. Nějaký čas si psali po telefonu, ale jí neustále docházel kredit, tak jí Nadržený bizon platil další a další. Takhle si psali asi půl roku, než si konečně domluvili schůzku. To už byl bizon v tom kreditu tak za deset táců. Týden před schůzkou se vyskytly komplikace, protože bizonova milá uvízla v Austrálii a potřebovala nutně poslat dalších padesát tisíc. On jí je poslal, a to bylo naposled, co o ní slyšel. Od té doby započalo bizonovo držení velkého mlčení, ale Kamenné tele tvrdí, že ho jednou slyšel na záchodě vzlykat.

Dříve s námi do osady chodily i naše squaw, ale už nechodí. Dostaly zákaz, jelikož se ukázalo, že je s nimi poloviční zábava, za to dvojnásobná útrata. O zákazu rozhodl Náčelník, ten, který opíchal nejvíc holek. Náčelník se zajímá o asijskou filozofii a bojová umění. Snaží se žít v klidu a pokoji, ale když ho někdo nasere, tak se dotyčného neptá, jestli chce facku, ale zeptá se ho, zda chce úder draka, či tygří dotyk. Náčelníkova záliba v čínské medicíně zasáhla i do jeho profesního života. Náčelník si ve městě založil salón, kde poskytuje akupunkturu. Nikdy by mne nenapadlo, že se člověk může živit bodáním jehel do jiných lidí. A těch ženskejch, kolik mu projde rukama. Ale Náčelník je věrný své jediné squaw Syčící zmiji.

Drazí čtenáři. Vám bych chtěl popřát, abyste i Vy našli ve svém okolí takový kolektiv, ve kterém se budete cítit alespoň z poloviny tak dobře, jako já v tomto. To Vám přeji já, Váš Malý pták.


P.S. Pokud se Vám líbí mé povídky, zde je odkaz na dalších cca 70 kousků :-) http://danieltomas.blog.idnes.cz/

Můžete pro mě hlasovat i v anketě objev roku: http://blog.idnes.cz/ankety.aspx?idanketa=A20170406_bng_446

Děkuji

Daniel Tomáš