Můj nový přítel

Můj nový přítel

     Nevím jak vy, ale já jsem dost emotivní bytost . . . Ach, jak se na to teď dívám, tak to slovní spojení je opravdu moc hezký. Ano, ano, emoce, to je o co tu dneska jde. Cloumají s námi hned nalevo a hned napravo, jak se jim zlíbí. Někdy toho už máme skoro plný brejle Taky já. Jak jsem tak zkrátka těmi emocemi prostoupená, tak jsem v podstatě pořád rozrušená. Takže, co teda s tím? No, na to máme speciální přístroj zvaný holter, poučila mě roztomilá sestřička, o jejíž rozrušenosti nebylo pochyb, kdykoli se podívala na toho mladého pěkného doktora. Takže, dvacetčtyřihodin ho budete mít na svém srdci a uvidíme, ještě dodala. Jo, a věnujte se běžné činnosti a pak nám to tady hezky napište, strčila mi na závěr papír s časovými intervaly.

     Byla jsem z toho vážně rozrušená! Vzala jsem tuto akci velice vážně, takže jsem již několik dní pečlivě rušila veškeré své závazky, z čehož, jak jste jistě pochopili, vyplynulo jediné - nemám v plánu v ů b e c  žádnou činnost! Ani neběžnou ani běžnou! Tak to je průsšvih . . . A můj nový přítel už jede a všechno si zapisuje. Kdyby měl hlavu, jsem si jistá, že by si ji právě v tomto okamžiku ukroutil. Rozrušená a ještě nemožná . . . Horečně jsem přemýšlela, co budu dělat? Je pěkně a vítr fouká od vsi, budu pálit staré větve. Proboha ne! Pohladila jsem hadičku blimbající a překážející mi v každé činnosti. Smrdělo by to! Mohla bych plít. Proboha ne! Pohladila jsem krabičku blimbající mi na krku, mohla bych jí něco ukopnout. Hlava mi třeštila a srdce mi bušilo jako o závod!

     Když večer přišel můj životní partner a viděl mě celou pobledlou sedět nehybně u nekonečného seriálu, zhrozil se a pohladil mě. A pak si ke mně přisedl blíž. Promiň, ale mám nového přítele, mrkla jsem na něj omluvně. Pochopil. Chápejte, stejně nevím, jestli by to patřilo do běžné činnosti . . .