Ach, ty nicky aneb pohádka "O sličné lani a kočce na střeše"

 

 

Ach, ty nicky

 aneb pohádka „O sličné lani a kočce na střeše“

 

 

     Zdravím, tady Evča! Že nevíte, kdo jsem? No, to jsem přece já! Můj nick je sličná laň. Aha?, tak už se vám rozsvítilo? Bezva! Tak tím pádem se můžeme pohnout z místa. Takže asi takhle. V poslední době se mi stává, že mě bombardujete svýma žádostma. Teda nemyslím vyloženě žádosti vo ruku, i když to se mi taky stává běžně. No, já to chápu, však kdo by nechtěl mít doma sličnou laň, že jo? I ten můj starej by si dal říct haha! Ale teď myslím žádosti vo to, abych se vodhalila. Chtěli byste, abych vodhodila tu svoji roušku. Zkrátka a dobře, je jasný, že prahnete po mý skutečný identitě. Jakože kdo teda jsem. Tak já to tušila, že to vlastně může dojít takhle daleko vzhledem k mejm kvalitám, který dnes a denně vodhaluju tady ve skupině . . .

 

 

     Tak fajn, ukecali jste mě. Já jsem Evča. Evča Křepeláčková.  Celej život žiju v Pusticích. Mám psa a manžela. Nebo se říká spíš manžela a psa? Ále, to je přece jedno, no, mám na krku zkrátka dva hladový krky. Tak to by mohlo na začátek stačit, ne? No, dobře, tak ještě něco. Mám svůj věk, teda bejvalo to lepší, teď už je to horší, ale pořád to docela jde. Jen když se ke mně někdo staví na kafíčko, tak je ždibec  překvapenej, že vypadám ždibec jinak, než si myslel.  No, a kdybyste mě teda někdo chtěl v Pusticích navštívit, tak klidně přijďte. Zavřu ho na chvíli do sklepa. Teda myslím jako psa, von jinak děsně žárlí. A manžel? Ne, ten nežárlí, ten bejvá v hospodě. Tak, jak říkám, klidně přijďte. Zatím to kafe vode mě každýmu chutnalo, jen pár jich mělo nějaký ty zažívací potíže, ale nakonec se z toho vzpamatovali.

 

 

     Jo, a kdybyste nemohli najít náš barák, tak je to až na konci vesnice tam u lesa, taková odrbaná chaloupka. Na střeše sedí většinou černá kočka, tak se nelekněte, vona tam hlídá. Nebojte, ve vesnici mě zná každej, klidně se kdyžtak zeptejte. Ale né, když řeknete, že hledáte sličnou laň, tak to voni neví, kdo to je. To je přece tajný, haha! Ale když se zeptáte na Evču, tak voni vám řeknou: Jo, vy myslíte tu starou čarodějnici? Tak ta bydlí až na konci vesnice tam u lesa v takový odrbaný chaloupce, co na střeše sedí většinou černá kočka, ona to tam hlídá . . . Jo, a kdyby vám pak ještě říkali něco vo tom, že by si vo mě nevopřeli ani kolo, tak jim nevěřte! Pche! voni mají totiž strach, že bych je uhranula, tak aspoň pomlouvaj . . .

 

                         

      Už jsem byla pro vodu v potoce na to vaše kafe, tak se budu těšit!

                                                                                                                                                                                Zdraví sličná laň!

 

 

PS: posílám fotku z našeho srazu, je to sice moje sestřenice, ale já jsem jí fakt hodně podobná, jen mám na nose takovou menší bradavici.

 

 

Za foto děkuji MIRA Photography
www.facebook.com/miraaphotography?fref=ts