Nové obzory, správně modrý nebe aneb hurá na vesnici!

Anotace: Povídka o: Pokud vám, děvčata, váš osud nabízí změnu - nebraňte se . . . lze přežít! . . . dokonalé překvapení . . . nejúčinnější na tvarování pozadí . . . ach, jo . . . mohlo být i hůř . . . hlavu vzhůru!

Nové obzory, správně modrý nebe

aneb hurá na vesnici!

   

Otevírání nových obzorů přece není na škodu . . .

 Pokud vám, děvčata, váš osud nabízí změnu - nebraňte se. Přijměte ji, když ne s nadšením, tak alespoň s myšlenkou, že je to od něj  v ý z v a ! Co se stane? Tak když tomu novému necháte volnou ruku, nestačíte zírat, natož jakkoli kontrolovat další běh událostí. Co se však stane určitě, a to vám tedy mohu slíbit na sto procent - to je otevírání nových obzorů! Ano, tohle vás čeká jistě. Pokud tedy začátek změn přežijete, náhle uvidíte věci jasněji a jaksi jednoduše.  A to určitě není na škodu.

 

Když se nebojíte, lze přežít . . .

     Pro ty, co přehlédli titulek našeho povídání, tak jen upřesním, že jde o střípky určené pro děvčata z města, která byla (či budou) různými způsoby a pohnutími osudů zavlečena na samoty u lesa, statky, farmy a podobné usedlosti, aniž by předtím věděla, co je to hnůj a vidle. Jak jsem již předeslala, děvčata, nebojte se! Všechno bude dobré. Mluví ze mě vlastní zkušenost. A to, že si teď o tom všem tak trochu pokecáme, je vlastně důkaz, že   l z e   p ř e ž í t  !

 

Dokonalé překvapení . . .

     Váš milý pro vás už delší čas chystá překvapení! Budete koukat! Ano, chystá pro celou vaši rodinu hnízdečko!  Sehnal domeček, kde si splníte všechny vaše sny, jak se vyjádřil. Zasnila jsem se! Ano, krásná vila s nádhernou zahradou v nějakém tom satelitu! A tak jednoho dne vám zaváže oči a jedete se na ten zázrak podívat osobně. Cesta sice trvá dost dlouho, no, co se dá dělat, budete muset trochu do toho města dojíždět, ale jistě to bude vyváženo tou dokonalostí.

 

Výhodná koupě . . .

     Už můžeš!, vesele zvolá váš milý. A vy si rozvážete tu mašli a nevěříte vlastním očím. To není satelit, to není ráj. To je - na konci světa!, zařvete zoufale. Dům sice jakžtakž stojí, ale je na něm vidět, že je již několik desetiletí z módy, což vám ale váš milý okamžitě zdůvodní - výhodná koupě a ještě k tomu sleva, no, nekup to?!. A kolem?  Pole, pole, pole a dole? Pár chalup. Chce mne zabít, blesklo mi hlavou. Ale této myšlence neodpovídal jeho blažený výraz. Druhá možnost je tedy - že se zbláznil. Ne, on ne, ale já do týdne  - určitě !!!

 

Vesnice není město . . .

     Nejdůležitější při příchodu na ves je si uvědomit, že to není město. Tuhle základní věc když pochopíte, tak máte skoro vyhráno! Tááákže poté, co váš milý, odjel ráno do města za prací a vás tu tak jaksi zanechal s polibkem a nadějí, že až se večer z města vrátí, ještě vás tu najde, si udělejte pořádnou snídani. Budete ji potřebovat! Do večera daleko a síly je tu třeba.

 

      Vy, které máte fyzickou průpravu z posilovny, budete na tom líp, ano, teď se ta poctivá dřina, opravdu vyplatí. Běhání na páse tu již nebudete potřebovat. Možná už nyní běháte kolem vašeho batolátka, tak si ještě přidáte pár koleček kolem domu. Je totiž nezbytné obstarat drůbež, kterou vám váš milý pořídil. Přece nebudeme kupovat vejce, když už jsme na tý vesnici! K ranní rozcvičce si přidáte pár shybů a dřepů při sběru slimáků z vašich těžce vydobytých záhonů.  Mějte na paměti, že ty jsou zcela určitě nejúčinnější na tvarování našeho pozadí!

 

V lůně přírody . . .

     Není třeba brát si s sebou muziku do sluchátek. To by byl, děvčata, úplný hřích. Jste v lůně přírody! Co je lepšího pro vaši ranní meditaci, než zaposlouchání se do originálních zvuků, které vydává to krásně zbarvené zvíře od sousedů. Samozřejmě, že vy již víte - jste tu již skoro týden - že je to kohout! Tak do toho se občas ozve štěkot psů. Ty ovšem z města znáte. Ale pozor! Občas tu pobíhají taková malá chlupatá zvířátka, co tedy určitě nejsou psi, protože nějak divně hafají a  f u j ! tahají v čenichu myši! A co vás tedy dost rozčiluje, tak zásadně nerespektují soukromé! vlastnictví. Vaše ploty jsou jim vážně ukradený. Ach, jo . . .

 

Dokola dokolečka . . .

     Celý den běháte kolem domu, uklízíte, zametáte, hlídáte dítě nebo dvě, aby vám nepodlezlo plot, vaříte, sázíte, kopete, zalíváte, plejete, perete, žehlíte, sečete trávu, hlídáte psa, aby vám nepodlezl plot a tak dále a tak pořád dokola dokolečka . . .

 

     A když pak večer váš milý dorazí z rachoty a sednete si spolu konečně ven do té přírody, prohodí přesně jak v tom jednom nejmenovaném filmu: Ale, je tady krásně! Jeho druhé slastné povzdechnutí vy již neslyšíte, protože z otevřeného okna k vám dolehne dětský pláč. Zase broučka štípl komár!

 

     Miláčku, ty nějak nejsi ve své kůži, podivuje se večer váš miláček nad tím, že po ulehnutí již nejste schopna jakéhokoli! pohybu. A na otázku: co je s tebou, miláčku? si pak už odpoví sám, protože vy už v tom okamžiku spíte jako pařez . . . Jo, jo, to dělá ten zdravej silnej venkovskej vzduch, to se poddá . . . snad . . .

 

Správně modrý nebe . . .

     Tak si tak nějak zvykáte. Ono vám vlastně ani nic jiného nezbývá. Postupně přicházíte na to, že mít „svoji zem“ není  tak špatné. A někdy to už je docela fajn. Jen ještě občas, když váš miláček zatouží mít něco dalšího s nálepkou „domácí“ tak z toho dostáváte kopřivku. Ale vlastně „domácí“ jahody, mrkev, broskve, švestky, rajčata, okurky . . . jsou prostě nějak jiné - lepší. A ty vaše kytky tak nádherně voní! A když si lehnete na trávník, který jste si vypiplali vlastníma rukama a koukáte do nebe, tak i to nebe se vám najednou zdá správně modrý . . .

 

Make-up zadáčo a k tomu klika . . .

     Sedíte po dlouhé době ve městě v kavárně s ostatníma holkama, co chodí běhat na pás a jí kupovaný vajíčka.  Hele, vypadáš fakt dobře, že ty ´s tam zhubla. Možná, odtušíte, ale víte jistě, že při tom pohybu od rána do večera, co máte, tak není šance nabrat . . . Hele, a vy máte na tý vesnici už i solárko? Víš, že máš takovou pěknou barvu v obličeji, nebo to je make-up? Ne, nemáme tam solárko a ani nemám žádný make-up, to je od sluníčka. No, nekecej, jako zadáčo? Hm, to ti fakt závidíme, ten zdravej silnej venkovskej vzduch, no, a ty čerstvý vajíčka k tomu . . . Jsi zkrátka měla kliku, no . . . Měla, a v tu chvíli to kupodivu myslíte smrtelně vážně. A tak už ten večer ostatní holky doma můrujou u svých miláčků, že voni chtějí taky . . .

 

Mohlo být i hůř . . .

     Takže na závěr. Pevně doufám, že jsem vám děvčata ten nový obzor popsala důkladně a jestli se někdy dostanete do této situace, tak hlavu vzhůru! a mějte na paměti, že to na té vsi není až tak zlé a že jste mohly dopadnout daleko daleko hůř . . . Víte, že jsou někde k mání úplně opuštěné ostrovy??? Samý výhodný koupě - se slevou, no, nekupte to! :-)