Táhni do pekel!

Táhni do pekel!

     Vy už vlastně víte, jak to se mnou je. Ano, ano, již se nějaký ten pátek známe. A pro vás tak už nejsou ohledně mý osoby žádná ta tajemství. Svěřila jsem se vám takhle už vlastně se vším, a to, jak si jistě vzpomínáte, i s nějakými těmi pikantnostmi. No, co si budeme povídat, ty jsou stejně na tom životě nejzajímavější. Jen pro připomenutí pár příkládků. Tááákže vy třeba víte, v kolik já chodím spát ??? no, přece vo půlnoci, a v kolik já vstávám? ???, no přece v pět! A jestlipak piju pivo? ??? Nepiju! Chápu, dneska nejste ve formě, to se může stát každýmu, i mně, já nejsem žádná výjimka. No, tedy to nechme napříště. A o co tu teda kráčí dnes? Jde o vztahy. Ano, taky já mám vztah, možná tomu neuvěříte, ale v podstatě mě provází téměř od kolébky, celý můj dosavadní život a tuším, že se uvidíme i na mém pohřbu. Kvůli němu teď právě dost často o smrti přemejšlím a došla jsem k závěru, že to není nic pro mě . . . Já to fakt nechci! Prostě o ten vztah už nestojím a v žádným případě!, nebudu čekat až do svý smrti, abych se ho zbavila . . .

     No, a od vás já teď potřebuju jednu věc. Jde spíš o takovou prkotinu. Až se vás za chvilku na něco zeptám, tak vy hned vypálíte: ano! Ano? Tak jo. Pozor! Mám ho zabít? A ještě jedna doplňující: Mám ho zabít dneska? Totiž včera jsem už podnikla takovej pokus, no, nezadařilo se. Kudlu jsem sice měla votevřenou, jak se to tak dělá, ale než jsem se otočila, byl fuč! Srab! Ani se mi při tom čestně nedokázal dívat do očí! Tak, co s takovým? Myslím, že teď už chápete, že to nemá smysl, že to vyhořelo . . . Tááákže, teď se do toho zase tak nějak pustím! Že si v bytě nadělám binec? Ale nééé, žádnej strach! Já přece vím, že tyhlencty věci se dělají na zahradě! A pak?  S v o b o d a  !  To už zejtra ráno tím pádem neuslyším ten jeho protivnej hlas: Ty hele, udělej tohle a tamto a ještě tohlencto . . . Jo, byla to šikana! Pardon, že už používám minulý čas, ale však vy víte, že je to de facto hotový. A pak - už se nemůže stát, že si jednou takhle budu v klidu a míru ležet a najednou se ozve: Ty hele, sklapni už!  ???  No, sklapni to víko, laskavě!, hrozně tady táhne . . . Tak tedy! Táhni do pekel!, mý druhý já . . .