Každý svého štěstí strůjcem

Každý svého štěstí strůjcem

     Nevím, jak vy ale já mám často takový pocit, že každý je tak trochu strůjcem svého štěstí. Možná to už někdo přede mnou vymyslel, ano, je to možný, ale o to tu teď nejde. Jde o něco jiného, o co? Á, hned na vás po delší době vidím zase trošinku toho zájmu o moje problémy, a to mě opravdu těší. Tááákže když jinak nedáte. Říkala jsem mu to už před měsícem, před týdnem a dokonce! i včera! Milánku, takhle by to tedy nešlo, to bychom si nerozuměli!  Sice se tak nejmenuje, ale to teď není vůbec důležitý. Důležitý je, že si   j a k s i  dělá, co chce a je to samozřejmě  v  p ř í m é m  rozporu s tím, co chci, aby chtěl. Rozumíte mi? Doufám, že ano. Vlastně o tom nepochybuji, protože my jedeme na tý samý vlně.

     Tááákže, povídám mu: Milánku, sice se tak nejmenuje, ale . . . jo, to už jsem vám říkala, jdu dál, . . .  že o tobě nevím, jak je den dlouhej, že vypadáš jak vandrák, že někde kradeš jídlo, to už se ke mně doneslo, ale že se  v poslední době taháš po nocích bůhví s kým . . . Jasně, že chápu, že jsi dospělej, nekoukej na mě takhle, vždyť říkám, že  tyhle věci chápu. Jenomže! když nevím, kde se couráš, třesu se, že tě někdo praštil, že někde ležíš přejetej na silnici, dívej se mi do očí, když s tebou mluvím, tak jestli chceš vést takovejhle! život?, tak prosím, jdi si, jsi svobodný tvor! Každý svého štěstí strůjcem . . . Macíčku, já na tohle vopravdu nemám nervy! . . . ??? Proč, macíčku? No, tak se náš kocour prostě jmenuje . . .