Nedělní chvilka konverzace

...

"Do prdele"..

.. Cože???..

Nevěřím vlastním uším, zpoza postele, z míst kam tak úplně nevidím, kde si před chvílí vzorně hrál synek s legem, vyletěla tahle jadrná slova..

Doufajíc, že jde o ušní iluzi, pobízím ho:"můžeš mi to zopakovat Daníku?

"Do prdele"
vymrštil se, tak abych na něj viděl..

"Co to říkáš ?!? " přiostřuju na důrazu..

"Do prdele, do prdele"
tuploval svůj slovní projev, aby nedošlo k omylu..

"Tak a teď vstanu z postele a dostaneš na zadek!"
s mohutným smíchem se vrhá k zemi..

..Řacha...

Zřejmě skokem do hlubin, narazila hlavička na kostičky z lega..

..Neutuchající pláč..

Spokojený, že karma udělala práci za mě, vážně říkám:
"Vidíš Daníku, spravedlnost ukázala svoji moc, zlobil jsi a proto si na to doplatil"

..Zpětný výskok do stoje, aby na mě pro změnu viděl on:)
"Jenomže já nebrečím, já se směju !! "...

Ani nevím, jak dokázal plynule přejít z pláče do smíchu..

Směje se a nejhorší, že já s ním..:)

"A do prdele" :)