Domove, sladký domove . . .

Domove, sladký domove . . .

     Ach, sladký domove! Ano, doma je prostě doma! povzdechla si šťastně a s úlevou protáhla svoje unavené nohy. Byla po té dlouhé cestě ztahaná jako kočka anebo spíše jako pes? . . .  No, nakonec to je docela fuk, kdo by to teď řešil? Mimochodem, ale co ji hodně potěšilo, bylo právě to Azorovo hafání. Ano, tohle je ten správný signál, že je skutečně doma . . .  Slastně si odfrkla a už se nemohla dočkat, až zase uvidí ty svoje miláčky. Jestlipak za tu dobu, co byla pryč, trochu povyrostli? Vsadila by se, že ano, že je skoro ani nepozná, šmudlíky. A opravdu měla dobrou náladu. No, taky po dovolené, aby ne. Ano, ano, bylo tam krásně, o tom žádná. Podívala se po cizích končinách, vyzkoušela místní speciality, i když upřímně někdy jí po nich bylo trochu těžko. Ne, ne, samozřejmě že nelituje. Ono je vždy užitečné čas od času vytáhnout paty z domu. To potom každý zjistí, že je, jak se říká, všude krajíc o dvou kůrkách. I když brr!, chleba ona tedy nemusí, to jen v krajním případě. Fuj, taky by z toho určitě nabrala v bocích. A o to ona skutečně nestojí!

     Ááá, už jsou tady! Už se k ní hrnou ti její šmudlíci. No, pojďte ke mně, ať vás zulíbám. Haha, skáčou po na ní jako diví. No, tak dost, dost už. Radši mi řekněte, jestli jste tu byli hodní anebo zlobili? Hodní? No, tak to jste moje šikulky! A co jídlo? Přiznejte se! Nešidili jste ho? Já jak na vás nedohlížím, tak vy to flákáte, to známe, a pak jste vždycky hubení jako lunti. Víte, milé děti, zvážněla, jak jsem teď byla v tom světě, tak jsem si znovu uvědomila, že náš    d o m o v    j e   na něm to   n e j s l a d š í    místo . . .  Je třeba si ho opravdu vážit, neofrňovat se a hlavně si nemyslet, že jinde je líp. Není!, věřte zkušené mámě. Tak, ale dost už řečí, je pozdě, vše ostatní vám řeknu až zítra. Cože?  Na co že jsme to zapomněli? Na pohádku? Ach, pravda. Tak jakou si dneska povíme? „O zvědavé blešce“? Skvělý nápad! Tu mám sama ráda. Ale pak už vážně spát! Rychle zalezte, ať vám nenachladnou nožky . . . A po pohádce se už malé blešky poslušně zachumlali do Azorova kožichu a spali a spali a spali  . . . sladce až do rána . . .